CHEZ LUCIE

Crack Pie - 2. výzva odvážných pekařek-scukařek

2012-02-15T07:00:00.002+01:00

Jsem v dortovém skluzu. Ve strašně strašném dortovém skluzu. Dlužím dort každému, na koho se podívám. Dnes dělám cheesecake, který jsem měla péct včera. V pátek mezi příchodem z práce a odchodem do kina se chystám na jeden dort, v sobotu ho dokončím a začnu další, který snad zvládnu dodělat v neděli. Myslím, že máma ode mě očekává k narozeninám taky dort, ovšem nevím jistě, jak mám za víkend stihnout zabalit, přestěhovat se, vybalit, seznámit se s novou troubou a upéct. Měla bych trénovat novinky na Apetit piknik (jestli mě vezmou). Výzvu odvážných pekařů jsem sfoukla předevčírem v noci, ale chtěla bych toho zkusit víc. V lednici na mě číhá kilo mandlové mouky a spousta bílků. A to jsem si určitě nevzpomněla na všechno.

Crack pie, tedy druhá výzva odvážných pekařek-scukařek na mě čekala už od poloviny prosince. No, konečně je tady a já děkuji Míše, za poskytnutí receptu, který je opět převzatý z kuchařky Momofuku Milk Bar. Koláč prý vznikl omylem a autorkou byl považován za zmetek. Než ho její kolegové ochutnali.

Ingredience vystačí na 2 koláče o průměru 20-23cm. Protože dva koláče jsou lepší než jeden, jak se píše v kuchařce. A já s tím rozhodně souhlasím, neboť není nad to, mít v záloze, tedy v mrazáku, koláč pro neočekávané návštěvy.

Nejdřív si připravíme ovesnou sušenku:
115g změklého másla
75g třtinového cukru
40g cukru krupice
1 žloutek
80g hladké mouky
120g ovesných vloček
1/8 lžičky prášku do pečiva (0,5g)
špetka jedlé sody (0,25g)
1/4 lžičky soli

Troubu předehřejeme na 175°C. Plech si vyložíme pečícím papírem.
Nejlépe elektrickým šlehačem vyšleháme máslo a oba cukru do pěny, asi 2 minuty. Vmícháme žloutek a šleháme další minutu nebo dvě, až se cukr rozpustí. Vařečkou zapracujeme mouku, vločky, prášek do pečiva, sodu a sůl.
Těsto vyklopíme na připravený plech a rozprostřeme ho na cca 0,5cm tlustou placku. Na tvaru nezáleží, upečenou velkosušenku stejně výsledně nalámeme a nadrtíme. Pečeme asi 15 minut, tedy dozlatova.
Necháme vychladnout a máme připraveno pro další použití. Můžeme uchovat v lednici ve vzduchotěsné nádobě až jeden týden.

Z ovesné sušenky vyrobíme sušenkový základ pro budoucí koláč.
1 dávka ovesné sušenky
15g třtinového cukru
1/4 lžičky soli
55g rozpuštěného másla

Sušenku nalámeme na menší kousky a rozdrtíme ve foodprocessoru spolu s cukrem a solí. Přidáme rozpuštěné máslo, promícháme a vzniklou směs rozdělíme do dvou forem (20-23cm) vyložených pečícím papírem. Pomocí lžíce a/nebo prstů upěchujeme na dno a případně i na boky formy (nevyjde to moc do výšky). Buď použijeme ihned nebo přikryjeme potravinářskou fólií a uchováme v lednici až dva týdny.

Poslední komponentou je samotná náplň (při přípravě náplně je (prý) nutné použití robota s "K" metlou, abychom dosáhli té správné konzistence):
300g cukru krupice
180g třtinového cukru
20g sušeného mléka
24g kukuřičného škrobu
3/4 lžičky soli
225g rozpuštěného másla
160g smetany ke šlehání
1/2 lžičky vanilkového extraktu
8 žloutků

Do mísy dáme oba cukry, sušené mléko, kukuřičný škrob a sůl a na nejmenší rychlost promícháme. Přidáme rozpuštěné máslo a stále na nízkou rychlost mícháme 2-3 minuty, až se suché ingredience spojí s máslem. Přidáme smetanu a vanilku a mícháme další 2-3 minuty. Stále na nízkou rychlost přidáváme žloutky - důležité je směs jen promíchat, ne našlehat. Výsledná hmota je lesklá a homogenní. Náplň můžeme použít ihned nebo skladovat ve vzduchotěsné nádobě až jeden týden.

Nebojte, už jsme ve finále. Jdeme péct!
Troubu předehřejeme na 175°C. Formy se sušenkovým základem dáme vedle sebe na plech a rozdělíme do nich náplň. Pečeme 15 minut, poté otevřeme dvířka trouby a snížíme teplotu na 160°C. Asi tak po pěti minutách, kdy teplota klesne na požadovaných 160°C, je zase zavřeme (koláče jsou stále uvnitř) a pečeme dalších 5 minut. Koláče by měly být na krajích ztuhlé a uprostřed se stále třást. Pokud jsou upečené málo, přidáme dalších 5 minut. Já pekla ve 20cm formách a vrstva náplně byla vyšší, musela jsem tedy přidat ještě dalších 5 minut, celkem jsem tedy pekla 15+5+15 minut. Ve 23cm formě pravděpodobně bude stačit méně.
Koláče necháme vychladnout a potom je přesuneme na alespoň 3 hodiny do mrazáku. Díky tomu dosáhneme správné konzistence. Koláč přesuneme z mrazáku do lednice alespoň hodinu před podáváním. Co nesníme, skladujeme pečlivě zabalené do potravinářské fólie až 5 dní v lednici nebo až měsíc v mrazáku.
Podáváme posypané moučkovým cukrem (s dovolením jsem vynechala).

Komu se crack pie zdá nudný, může zkusit do jednoho z koláčů přidat oblíbené ořechy či ovoce (maliny, ostružiny, borůvky, ...). Vyzkoušela jsem verzi s vlašskými ořechy, které trochu stáhnou sladkost náplně, ale stejně dávám přednost "obyčejné" verzi - užívám si tu neobvyklou konzistenci. V případě, že se rozhodnete pro ořechy, dejte jich tolik (maximálně půlených, rozhodně ne sekaných), kolik chcete, na připravenou sušenkovou krustu a zalijte náplní. Do druhé formy vám pak zbude trošku víc náplně, což nikomu nevadí, ne?

tajemstvím Crack pie je jeho "žvýkavá" konzistence

Je to sladké. Tak strašně moc, že stačí opravdu malý kousek. Ale ta konzistence! Je tak... aaaach! a mňam!, že mi to ani moc nevadilo. Navíc chutná tak zvláštně, že nikdo nevěří, že tam jsou vlastně jenom běžné a nijak extra zajímavé ingredience. Tak kdepak máme další výzvu?

Fíkový koláč s rozmarýnem

2012-02-09T15:39:00.000+01:00

Od jednoho vtipálka jsem dostala cukrářskou knihu Iveta & Sladká Francie.
Předminulé Vánoce, kdy vyšla, jsem se na ni hrozně těšila, protože Ivetě Fabešové jsem v soutěži Na nože! fandila. Pak jsem si její kuchařku prohlédla v knihkupectví a byla fakt zklamaná. Amatérské fotky, zoufalý foodstyling (dá-li se to tak vůbec nazvat), odfláklé recepty a jako bonus hnusné, popraskané macarons. Jo, chápu, že chtěla knihu vydat rychle, dokud si ji lidé pamatují z televize, ale za tohle své peníze a místo v knihovně vážně obětovat nehodlám. Stáhnout recept z internetu totiž umím sama. Od kuchařek očekávám nějakou přidanou hodnotu, zkušenosti, tipy, osobní vklad autora, který má co říct a hlavně mnohokrát prověřené recepty.
Nicméně stalo se, knihu mám a protože letošní rok byl vyhlášen rokem optimismu, postavila jsem se k Ivetě, tedy její knize, čelem. Vtipálek si "za odměnu" vybral jeden recept, já ho zrealizovala a on ho sní. Jsem zvědavá, jak se při tom bude tvářit (muhehe!).

Původní recept jsem trošku upravila

Ingredience na formu o průměru 23cm:
12 sušených fíků (+ brandy nebo jiný alkohol na namočení)
2 lžičky čerstvého rozmarýnu
80g másla
140g moučkového cukru
100g třtinového cukru
šťáva z 1 citronu
---
250g změklého másla
250g třtinového cukru
4 vejce
250ml zakysané smetany
380g hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
2 lžičky mleté skořice
(musela jsem přidat ještě asi 1,5 dcl mléka, protože v receptu se píše "nalijte těsto do formy", ale tekuté nebylo ani omylem)

Postup:
Den předem rozkrojíme fíky podélně napůl a namočíme do alkoholu.
V kastrolu smícháme oba cukry, máslo, citronovou šťávu a nasekaný rozmarýn. Zahříváme na středním plameni, až cukr zkaramelizuje. Doporučuji udělat jen světlý karamel, protože později v troubě ještě dojde, tak ať to není černé a hořké. V původním receptu se v karamelu mají vařit fíky, dokud nezměknou, což podle mě vede akorát tak k přepálení karamelu.
Troubu předehřejeme na 180°C. Formu vyložíme pečícím papírem, dno rovnoměrně pokryjeme fíky a zalijeme karamelem.
Máslo s cukrem vyšleháme do pěny a po jednom zapracujeme vejce a zakysanou smetanu. Přidáme mouku prosátou s práškem do pečiva a skořicí. Pokud je těsto moc husté, doředíme mlékem. Vlijeme do připravené formy a pečeme cca 60 minut, raději vyzkoušíme propečenost pomocí špejle. Po upečení necháme zchladnout (abychom se nepolili horkým karamelem) a vyklopíme na servírovací tác. Jak říká Iveta: "francouzská magie - co se zdálo být dole, je nyní nahoře" (mno, to je tedy myšlenka dne...).

Abych mohla koláč ochutnat a pomluvit, ale i přesto darovat nenakrojený, upekla jsem jeden menší a zbytek těsta dala do formy na biskupský chlebíček. Kombinace karamelu, fíků a rozmarýnu je skvělá a určitě s ní budu dál pracovat. Těsto je ale divné, tak nějak moc hutné, takže zkusím spíš nějaké svoje ověřené recepty.

Scones / Biscuits - Výzva The Daring Bakers'

2012-01-27T08:00:00.009+01:00

Lednovou výzvu jsem se původně rozhodla vynechat. Vlastně bych nejradši vynechala celý tohle pitomý období. Jenže moji drazí rodičové mě nenechají propadnout depresi a utápět se v slzách. Jejich morální podpora obsahuje i jistou dávku neodbytnosti. Za což jsem, i když tady pitomě držkuju, hrozně vděčná. Takže, když mi máma popáté volala, jestli už vím, co máme tenhle měsíc péct, vyměkla jsem a podívala se. A pak jsme si s kamarádkou udělaly dámský pečící večírek a vyzkoušely hned dva recepty.

Scone (čteme skɒn jako Britové, Australané a Kanaďané nebo skoʊn jako Američané - ti takhle ale označují trošku jiné pečivo a skotským scone říkají biscuits. Zmatek, co?) je druh pečiva, většinou z pšeničné, ale i ječné nebo ovesné mouky, kypřený práškem do pečiva, které se podává spolu s tzv. clotted cream (pokud správně chápu, tak je to jakási sražená smetana - nikdy jsem to neochutnala), džemem a čajem jako součást občerstvení nazývaného "cream tea".
zdroj: wikipedia

Lednovou výzvu pro nás připravil Audax z blogu Audax Artifex a to opravdu poctivě. Recept včetně všech možných tipů a rad najdete tady. Jsou tam i takové vychytávky, jako třeba jak zamíchat těsto, když chceme nadýchané scones, jak to udělat, aby byly křupavé nebo naopak vláčné a tak podobně. Já předkládám recept tak, jak jsem ho dělala já - scones byly zvenku křupavé, uvnitř trošku lístkovaly a strašně moc mi chutnaly.

Základní recept

Ingredience:
na 8 scones o průměru 5cm (dělala jsem menší)
140g hladké mouky
2 lžičky prášku do pečiva
špetka soli
30g zmrzlého másla
120ml studeného mléka

Postup:
Do mísy jsem třikrát prosela suché ingredience, které jsem poté dala vychladit, protože se zdá, že je třeba udržet těsto co nejstudenější, abychom při zpracování nerozpustili máslo. Troubu jsem předehřála na 220°C (na víc to nejde, ale kdo může, ten peče na 240°C). Do vychlazených suchých ingrediencí jsem přidala nahrubo nastrouhané máslo a vidličkou rychle promíchala tak, aby všechny kousky byly pokryty moukou. Přidala jsem vychlazené mléko a opět vidličkou zlehka promíchala. Vzniklo mi lepkavé těsto, které jsem vyklopila na pomoučněnou plochu, posypala vrstvou mouky i navrchu pak zlehka několikrát přeložila přes sebe, až těsto začalo trošku držet pohromadě. Z těsta jsem pomoučněnou skleničkou (lepší je samozřejmě vykrajovátko) vykrájela kolečka a dala je na plech vyložený pečícím papírem. Pracovala jsem rychle, abych to moc neohřála a dosáhla pěkných vrstev u hotových scones. U prvních se to podařilo, u těch dalších nebylo vrstvení tak výrazné. Každopádně je třeba se pokusit těsto moc nesplácnout. Pekla jsem 8 minut, prostě dozlatova.

scone z podmáslí (vlevo) a scone podle základního receptu

Scones s podmáslím

Ingredience:

na 8 scones o průměru 5cm (dělala jsem menší)
140g hladké mouky
2 lžičky prášku do pečiva
1/4 lžičky jedlé sody
špetka soli
60g zmrzlého másla
120ml studeného podmáslí

Postup je naprosto stejný jako u základního receptu.

Osobně preferuji tuhle variantu, scones s podmáslím jsou vláčnější (nebo že by to bylo dvojnásobným množstvím másla?). Oboje jsou nejlepší samozřejmě ještě zatepla, ale ani ráno se jim nedalo skoro nic vytknout. Teplé jsem podávala s máslem a džemem, studené pak s tvarohovou pěnou s koprem a uzeným lososem.

Recept je velmi variabilní a do těsta se dají přidat různé druhy sušeného ovoce, kousky čokolády či ořechů nebo třeba nastrouhaný sýr a bylinky.

Pokud urgentně potřebujete malý narozeninový dort, z jednoho většího scone můžete připravit "shortcake". V mém případě opravdu rychlovka - jen oslazená šlehačka a kompotované mandarinky. Není to žádná vysoká cukrařina (a špatně se to jí), ale co už.

Díky Audaxovi za bezva výzvu, myslím, že na oslňování nečekaných návštěv teplým pečivem, je to ideální. A samozřejmě děkuju mámě (a to tak, že moc).

Čokoládovo-kaštanové kostky

2012-01-20T21:56:00.000+01:00

Odpustíte mi, když místo něčeho aktuálního, třeba masopustních koblih, zveřejním ještě jeden druh vánočního cukroví? Jak se totiž znám, tak do dalších Vánoc ztratím recept, vymaže se mi disk s fotkou nebo zapracuje skleróza. No, doufám, že odpustíte, protože recept je tady. Objevila jsem ho v prosincovém Gurmetu.

Ingredience:

(na plech 40x30cm)

600g čokolády na vaření

500g kaštanového pyré

150ml brandy nebo koňaku

100g smetany ke šlehání

150g cukru krupice (pokud je kaštanové pyré sladké, cukr vynechte)

100g másla, rozpuštěného a zchladlého

50g kukuřičného škrobu

8 vajec

špetka soli

50g kakaa na obalení

Postup:

Troubu si předehřejeme na 160°C.

Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni.

V míse prošleháme pyré s brandy nebo koňakem, smetanou, cukrem, rozpuštěným máslem, škrobem, vejci a solí a nakonec přimícháme lehce zchladlou čokoládu.

Hlubší plech vyložíme pečícím papírem (dobře to jde, když papír předem zmuchláme, namočíme a vyždímáme) a vlijeme do něj připravenou hmotu.

Pečeme asi 30 minut. Po vychladnutí dáme na noc do lednice ztuhnout. Krájíme ostrým nožem namočeným v horké vodě na malé kostičky a lehce obalujeme v kakau. Skladujeme v chladu (pozor, časem dost vysychá a už to není ono).

Sušenky s arašídovým máslem

2012-01-17T10:25:00.000+01:00

Přiznávám, že jsem ostuda ostudná s tvůrčí i všelijakou jinou krizí, ale už je mi to mlčení trapné. Oblažím vás tedy alespoň receptem na tyhle strašně dobré sušenky, které jsem dělala jako vánoční cukroví. Můžete si ho třeba schovat na příští Vánoce nebo si sušenky upéct jen tak, protože nijak moc vánoční nejsou. Zato jsou extra máslové, jemné a s příjemnou slanou stopou po arašídech.

Recept je převzatý z časopisu Marianne a pravda je taková, že jsem ho vyzkoušela jenom proto, že mi v lednici strašila skoro celá pixla arašídového másla a nevěděla jsem, co s ní. Nečekaně se staly hitem loňských Vánoc.

Ingredience:

220g hladké mouky (+ větší množství na podsypávání; myslím, že jsem do těsta zapracovala ještě dobrých 80g navíc)

1/2 lžičky jedlé sody

1/4 lžičky soli

170g změklého másla

170g arašídového másla

60g cukru krupice

100g světlého přírodního cukru

1 velké vejce

---

100g změklého másla

30g moučkového cukru

170g arašídového másla

3 lžíce smetany ke šlehání

Postup:

V míse promícháme mouku, sodu a sůl. Obě másla i oba cukry třeme do pěny (v robotu či elektrickým šlehačem asi dvě až tři minuty, ručně to bude déle). Přidáme vajíčko a mouku a zpracujeme těsto. Je opravdu hodně máslové, toho se ale nelekáme, rozdělíme ho na poloviny, zabalíme do fólie a dáme přes noc do lednice (nebo aspoň na pár hodin).

Dva až tři plechy vyložíme pečícím papírem. Jednu část těsta vyndáme z lednice a necháme maličko povolit. Na pomoučněné ploše vyválíme na placku asi 3mm tenkou. Pokud je těsto příliš máslové a nedrží pohromadě, zapracujeme do něj trochu mouky. Pracujeme rychle, abychom těsto moc nerozehřáli. Placku nakrájíme ostrým nožem nebo rádýlkem na čtverečky nebo obdélníky - podle toho, jak velké a jakého tvaru chceme mít sušenky. Klademe je na připravené plechy a vidličkou na každý kousek uděláme rýhy. Před pečením ještě vychladíme alespoň čtvrt hodiny v lednici a poté pečeme dozlatova - asi 15 minut - na 160°C.

Po vychladnutí slepujeme sušenky krémem, který jsme připravili prostým prošleháním posledních čtyř ingrediencí. Skladujeme v lednici, ale před podáváním necháme chvíli povolit v pokojové teplotě.

Máte rádi arašídové máslo? Cpete se jím po lžičkách nebo jste mu na chuť nepřišli?

Ruský žitný chléb - Výzva The Daring Bakers'

2011-12-28T23:58:00.000+01:00

Tohle přesně je ten důvod, proč jsem se přihlásila mezi Odvážné pekaře. Sama bych se totiž nikdy nedokopala k tomu, abych si založila vlastní kvas, několik dní ho krmila, pak pekla chleba a pak se o zbylý kvas starala několik let (až desetiletí). Poslední fázi zatím trochu flákám a kvas spí v lednici, ale zkusím ho ještě probudit.
To znamená, že jsem byla strašně ráda, že v prosinci nás Jessica z blogu My Recipe Project vyzvala, abychom nechali pracovat přírodu a upekli chléb z vlastního kvasu. Na výběr byl ruský žitný chléb, francouzský selský chléb nebo rýžový s para ořechy a lněným semínkem. Druhým úkolem bylo udělat "něco" na ten chleba. Všechny recepty najdete tady.
K ruskému žitnému chlebu, který jsem si vybrala, se moc dobře hodí pomazánka z pečené červené řepy (kdo drží dietu, může místo žervé použít nízkotučný tvaroh). Nové fotky nemám, protože nějakej chytrák ukradl slunce a od rána do večera je tma. Když chci něco vyfotit, musím si vzít dovolenou a kolem 11:00, kdy je v kuchyni nejvíc světla se do toho pustit. I tak mám na foťáku ISO 1600, čas sotva 1/50 a to fotím přímo na okně, za stálého modlení, aby mi ty moje výtvory nevypadly na ulici.

Protože se v pečení chleba vůbec nevyznám, nevím, jak správně přeložit některé termíny, tak mě prosím omluvte. Jen pro ujasnění - slovem "kvas" označuji první fázi, tedy nakvašenou mouku s vodou, slovem "kvásek" pak fázi druhou, kdy se připravuje něco jako klasický kvásek, jen místo droždí se použije kvas.

Kvas - 1. den
25g celozrnné žitné mouky
60ml vlažné vody (40°C)
V zavařovací sklenici promícháme mouku s vodou, zakryjeme fólií a necháme na teplém (30°C, nechávala jsem na wifi routeru) místě.
Kvas - 2. den
25g celozrnné žitné mouky
60ml vlažné vody (40°C)
Do sklenice z prvního dne přidáme mouku i vodu, promícháme, zakryjeme a vrátíme do tepla.
Pokračujeme ještě 2 - 3 dny, nebo do doby, kdy se na kvasu tvoří bubliny, nabude na objemu a začne být cítit "zkvašeně".
Kvásek
50g kvasu
150g celozrnné žitné mouky
300ml vlažné vody
Vše smícháme do velmi tekutého těsta, přikryjeme a necháme 12-24 hodin stát v teple, dokud se na kvásku nezačnou tvořit bubliny.
Zbytek kvasu si schováme na další chleby - pokud budeme péct často, necháme ho v pokojové teplotě a dokrmujeme, pokud ne, dáme ho do lednice a krmíme jen jednou za měsíc. Před použitím ho vyndáme z lednice a krmíme tak, jako na začátku.
Chléb:
440g kvásku
330g žitné mouky (celozrnné nebo obyčejné)
1 lžička soli
200ml vody vlažné vody
Formu na biskupský chlebíček si vymažeme máslem. Smícháme všechny ingredience a uhněteme těsto. Pokud možno nepřidáváme mouku; pokud se těsto lepí, navlhčíme si ruce. Těsto přendáme do připravené formy, zakryjeme folií a necháme v teple 2-8 hodin, až zdvojnásobí svůj objem.
Troubu předehřejeme na 240°C a pečeme asi 10-15 minut. Poté teplotu snížíme na 200°C a pečeme ještě asi 40-50 minut.
Necháme vychladnout na mřížce a před podáváním ještě den odpočinout.

Chleba má skvělou chuť po kvasu a vydrží skoro 14 dní. Pro mě zatím jednoznačně nejlepší výzva.

Veselé Vánoce

2011-12-24T12:58:00.001+01:00

Vyhlášení vítěze předvánoční soutěže

2011-12-18T20:41:00.001+01:00

Děkuji všem účastnicím za zaslané recepty i fotky. Sešlo se jich rovných deset - klasické i neobvyklé, sladké i slané a dokonce tekuté. A právě autorka posledního jmenovaného byla vylosována a stává se novou majitelkou sladkých náušnic. Gratuluji Ivet!

autor: Ivet

Tohle je něco, co jsem se naučila dřív, než péct cukroví na Vánoce. Asi jsem nějaká opožděná, ale letos ve 24letech teprve začínám perníčkama, ty plánuju zdobit až v týdnu (kvůli zápočtům), takže jsem je nestihla přidat na fotku. Tohle pití mě naučil dělat kamarád, letos jsem se rozhodla, že ho dám babičce jako vánoční dárek, protože jsem jí musela slíbit, že jí nebudu nic kupovat, plánuju k tomu ještě udělat balení perníčků. Každý dostane k dárkům ještě pár perníkových srdíček, na jednom z nich bude jeho jméno. Zdobení bude taky premiéra, tak snad to dopadne dobře. Poslední dobou si čím dál častěji uvědomuju, že mám z vaření, pečení atp. strach a přitom nakonec zjistím, že je to jen zbytečný blok, že o nic složitého nejde. Třeba už příští rok napeču 10 druhů cukroví a vánočku. Pěkné svátky.
Ivet

Pomerančový cheesecake s želé ze svařeného vína

2011-12-17T22:08:00.001+01:00

Několik dobrých duší mě před pár týdny upozornilo, že v Intersparu mají Philadelphii za 17 korun. Kolegiálně jsem zprávu poslala dál, ale jak už to tak bývá, dobrý skutek byl po zásluze potrestán a Philadelphii jste mi vykoupili. No, děkuju, ale já už měla v hlavě nový recept a chtěla jsem ho vyzkoušet hned! Nakoupila jsem tedy jinde za plnou cenu (vlastně byla spíš předražená, ale co už) a pustila se do toho.

Ingredience:
na formu o průměru 20cm
150g skořicových sušenek (např. Lotus)
50g másla (Lotus jsou hodně mastné, pokud použijete nějaké sušší, přidejte máslo)
---
600g sýra Philadelphia

140g cukru krupice
3 velká vejce
10g hladké mouky
2 lžíce zakysané smetany
2 lžíce pomerančové šťávy
kůra z jednoho pomeranče
---
1,5dcl svařeného vína (nejlépe podle receptu od Florentýny) + hrneček nebo dva na občerstvení pekařky či pekaře
3 plátky želatiny

Postup:
Dno rozkládací dortové formy si vyložíme pečícím papírem. Troubu předehřejeme na 180°C.

Sušenky rozmixujeme ve foodprocessoru spolu se studeným máslem nakrájeným na kostičky. Vzniklou hmotu pečlivě napěchujeme na dno formy - dobře to jde lžící nebo rukama. Dáme péct na 5 minut a necháme lehce zchladnout.
Zatím si připravíme krém. Ve velké míse promícháme Philadelphii s cukrem - nešleháme, jen lehce obracíme vařečkou nebo stěrkou. Po jednom zapracujeme vejce a poté i mouku. Nakonec vmícháme zakysanou smetanu, pomerančovou šťávu a kůru. Pořádně promícháme, ale opět pozor, abychom hmotu nenašlehali. Hotový krém přelijeme na sušenkový základ a formou několikrát lehce klepneme o stůl, abychom se zbavili vzduchových bublin a srovnali vršek.
Formu vložíme do pekáče s mřížkou, na dno nalijeme vodu tak, aby nedosahovala až k cheesecaku a pečeme na 15 minut na 180°C, poté snížíme teplotu na 120°C a dopékám ještě asi hodinu. Důležité je, aby cheesecake zůstal na povrchu světlý a jeho střed se po dopečení lehce třásl.
Před dopečením dortu připravíme želé. Plátky želatiny namočíme do studené vody a necháme asi 10 minut nabobtnat. Svařené víno zahřejeme (nevaříme) a vmícháme do něj vyždímanou želatinu. Nalijeme na upečený cheesecake a necháme vychladnout nejprve v pokojové teplotě a poté přesuneme do lednice nejméně na 6 hodin, lépe však na celou noc. Formu sundáme až ve chvíli, kdy je cheescake úplně vychlazený (věřte mi, vím o čem mluvím a to dokonce dvojnásobně).

Předvánoční soutěž

2011-12-11T13:14:00.000+01:00

Omylem jsem vyhrála náušnice. Omylem proto, že náušnice nenosím, neb nemám v uších dírky. Poté, co jsem zlomila roztomilou zlatou náušnici s rubínovou kytičkou a vyhodila tedy celý pár do koše mezi slupky od brambor (bylo mi osm), jsem dostala vysněné stříbrné kroužky a uši mi následně natekly do obludných rozměrů. Alergie na stříbro. Chirurgickou ocel tenkrát používali jen chirurgové (jestli vůbec existovala), a tak náušnice prostě nenosím.
Když jsem se přihlásila do soutěže u Shay Aarona, myslela jsem, že výhrou jsou přívěšky ve tvaru vánočních sušenek. Ano, myslet znamená h**** vědět. Jsou to náušnice.

Pokud se vám líbí a chcete je (a máte dírky v uších), zapojte se do soutěže. Jak?

- upečte svoje oblíbené vánoční cukroví a vyfoťte ho

- pokud chcete, přidejte i recept nebo historku, která se k cukroví váže

- všechno pošlete na mail ChezLucie@email.cz

- uzávěrka je příští neděli, tedy 18. prosince 2011 v 18 hodin

- výherce bude vylosován hned po uzávěrce

- zapojit se může každý, výhru pošlu v rámci Evropské unie

Moc se těším na fotky i na recepty a slibuji, že alespoň jeden druh se pokusím upéct. 

Krémová celerová polévka

2011-12-08T12:49:00.000+01:00

Nechci slyšet, že celer nejíte! Je to jen ošklivý předsudek a občas je třeba zkusit, jestli se naše chutě nezměnily (to si pište, že změnily) a obohatit svůj jídelníček o nová jídla. Takže šup do toho, tentokrát nebudeme potřebovat ani vývar a není se tedy na co vymlouvat.

Recept pochází z knihy Recepty z farmářského trhu

Ingredience:
50g másla
1 cibule
500g celeru
750ml vody
1 kyselé jablko
4 balíčky lučiny (celkem 250g)
sůl, pepř
150g sýra s modrou plísní

Postup:
Na másle necháme zesklovatět nahrubo pokrájenou cibuli. Přidáme na kostičky nakrájený oloupaný celer, minutku opékáme a zalijeme vroucí vodou. Vaříme asi 10 minut, zatím si oloupeme a na kostičky nakrájíme jablko. Několik plátků si necháme na ozdobu. Kostičky přidáme do polévky a vaříme dalších 10 minut. Stáhneme z ohně, přidáme lučinu, promícháme a pomocí tyčového mixéru nebo blenderu rozmixujeme dohladka. Podle chuti osolíme a opepříme. Podáváme se sýrem a plátkem jablka.

Doporučuji zvolit ostřejší modrý sýr, jako je třeba Gorgonzola nebo Roquefort, ale i s obyčejnou Nivou naděláte víc parády, než já se svým mdlým Dor Blu.

Brownie Pie - výzva odvážných pekařek-scukařek

2011-12-03T17:22:00.001+01:00

Ono nestačí, že se účastním všech možných pekařských, kuchařských a nakládacích soutěží a každý měsíc peču s Odvážnými pekaři. Já se ještě musím nechat vyhecovat, abych zkoušela recepty z kuchařek, které si jiní koupili a nechce se jim podle nich péct. Jenže, co se sebou zmůžu, když mě to prostě baví?

Na začátek malý slovník pojmů:
scukařka - osoba ženského pohlaví, píšící recenze pro scuk.cz
scukař - osoba mužského pohlaví, píšící recenze pro scuk
scukařka-plátěnka - plátěná taška s logem
pekař/ka-scukař/ka - osoba těžce postižená touhou upéct něco nového a nesmírně dobrého, navíc píšící recenze pro scuk.

A jak vznikla tahle výzva? Nejvrchnější scukařka Míša si koupila kuchařku newyorské restaurace Milk Bar, patřící do skupiny restaurací Momofuku. Po bližším ohledání zjistila, že recepty jsou složité, plné u nás nedostupných ingrediencí a že se jí do nich prostě nechce. Odvážné pekařky-scukařky, tedy Klára a já, jsme Míše její kuchařku tak trošku záviděly a dohodly jsme se, že z ní něco vyzkoušíme. Míša nám vybrala dva recepty, které se zdály být docela jednoduché. Chocolate-Chocolate Cookies a Brownie Pie. Já jsem ostuda a recept jsem vyzkoušela až teď, Klára má napečeno už více než dva týdny. A to můj koláč byl oproti jejím sušenkám naprostá pohoda.

Ingredience na formu o průměru 20cm:
145g grahamových sušenek
15g sušeného mléka (vynechala jsem)
15g cukru krupice
pořádná špetka soli
40g rozpuštěného másla
40g smetany ke šlehání
---
125g vysokoprocentní čokolády (použila jsem 70% Lindt)
85g másla
2 vejce
150g cukru krupice
40g hladké mouky
25g kakaa (dala jsem normální holanské kakao, autorka kuchařky ale doporučuje Valrhonu)
špetka soli
110g smetany ke šlehání

Postup:
Dno dortové nebo koláčové formy vyložíme pečícím papírem.
Sušenky rozmixujeme ve foodprocessoru nebo rozdrtíme v sáčku válečkem. Drobky promícháme se sušeným mlékem a solí. Přilijeme máslo se smetanou a promícháme. Vznikne nám lepivá hmota, která má dost daleko do obrázku v kuchařce. Nevím, zda to je vynecháním sušeného mléka, nebo tím, že jsem měla ty divné sušenky. Ve výsledku jsem ale žádný problém nezaznamenala. 5/6 sušenkové hmoty namačkáme pomocí obrácené lžíce nebo prstů na dno připravené formy; když to vyjde, tak i na strany. Mně to nevyšlo i přes to, že v receptu používají větší (24cm) formu. Připravený základ dáme chladit do lednice.
Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu a máslo. Vejce s cukrem šleháme na vysoké otáčky 3-4 minuty, až hmota zesvětlá a trošku nabude a zhoustne. Pokud se tak nestane, šleháme ještě minutu nebo více. Přidáme čokoládovo-máslovou směs a důkladně promícháme. Přisypeme mouku, kakao a sůl a mícháme dohladka. Nakonec vmícháme smetanu a zbylé drobky z grahamových sušenek.
Směs vlijeme do připravené formy se sušenkovým základem a pečeme asi 25 minut na 180°C.

Největší výzvou bylo sehnání grahamových sušenek. Obvolala jsem několik obchodů se zdravou výživou, zkusila M&S i obyčejné potraviny. A nakonec jsem je koupila na Chodově v trafice. Nemůžu je ale doporučit, jsou totiž dost divné - zanechávají nepříjemnou pachuť na patře (zřejmě za to může kokosový tuk). Příště si zkusím upéct vlastní, třeba podle receptu ze smitten kitchen.
Ostatní ingredience už jsou běžně dostupné a není na nich nic zvláštního. Vynechala jsem jen sušené mléko, protože nevím, co bych s tou obrovskou krabicí za 200 korun dělala, když do receptu patří jen 20g. Největším překvapením pro mě bylo, jak z téměř stejných ingrediencí, jako dělám obyčejné brownies, můžu jenom díky lehce odlišnému postupu, vytvořit dezert o dvě třídy lepší.

Míšo, díky za recept (a nemáš tam ještě nějakej?)

Sans Rival - Výzva The Daring Bakers'

2011-11-27T07:00:00.010+01:00

Sans Rival znamená bezkonkurenční. Už po přečtení listopadové výzvy jsem věděla, že to je pravda. Bezkonkurenčně nejsladší, nejmáslovější a nejvajíčkovatější věc, jakou jsem kdy viděla. Vůbec se mi do toho nechtělo - máslové krémy nemám ráda a přeslazené dezerty taky ne. Byla jsem rozhodnutá výzvu nepřijmout a poprvé vynechat.
Pak mi to ale přišlo líto. Ostatní Odvážní pekaři na fóru básnili o skvělém kontrastu křupavého korpusu a sametového máslovo-žloutkového krému. No dobře, nechám se ukecat a zkusím to. Z poloviční dávky. Něco na tom musí být, když Sans Rival je jeden z nejpopulárnějších filipínských dezertů.
Recept pochází z Francie, kam ve dvacátých a třicátých letech minulého století jela spousta Filipínců studovat (a k tomu se tam naučili různé kuchařské techniky). Sans Rival vychází z tzv. dacquoise, což je dort, který se skládá ze dvou až třech vrstev pusinkového těsta s mandlemi, prokládaného šlehačkou nebo máslovým krémem. Další verzí je tzv. marjolaine - hranatá sestra dacquoise, obohacená o ořechy a čokoládu v krému. Termín dacquoise se také používá pro označení samotných vrstev pusinkového těsta s mandlemi či ořechy.
zdroj: wikipedia

Listopadovou výzvu pro nás připravila Catherine z blogu Munchie Musings. Naším úkolem bylo vytvořit dort Sans Rival. Tradiční verze je světlá, bez kakaa a čokolády, s kešu oříšky, ale v receptu byla i verze tmavá a tu jsem zvolila já. Čokolády není nikdy dost, ne?
Jak jsem už psala, dělala jsem dort z poloviční dávky a rozhodla jsem se pro mini dortíčky. Nakonec jsem je dělila ještě napůl, protože tolik másla a cukru najednou bylo moc i na otrlé povahy.

Ingredience (na 12 porcí):
5 bílků pokojové teploty
110g cukru krupice
1/2 lžičky bílého vinného octa nebo citrónové šťávy
10g holandského kakaa (nemusí být)
200g nasekaných opražených kešu ořechů (100g najemno, 100g nahrubo)
---
5 žloutků pokojové teploty
225g cukru krupice (příště bych výrazně ubrala)
60ml vody
285g změklého másla
55g rozpuštěné hořké čokolády
(dávka je dvojnásobná než použijeme, ale dá se zmrazit - nechtělo se mi vyhazovat žloutky)

Postup:
Troubu si předehřejeme na 160°C. Na plech dáme pečící papír (můžeme ho ještě vymazat máslem, ale obešla jsem se bez něj).
Ve velké míse šleháme bílky, až začnou pěnit. Přidáme ocet nebo citrónovou šťávu. Postupně, za stálého šlehání přisypáváme cukr, až ušleháme pevný, lesklý sníh.
Do sněhu zlehka vmícháme najemno nasekanou část ořechů a případně i kakao.
Hmotu rovnoměrně rozetřeme na připravený plech, snažíme se o obdélník, a dáme péct asi na 30 minut.
Hotovou, ještě horkou placku převrátíme pečícím papírem nahoru a opatrně ho z ní sundáme. Vrátíme na plech a dopečeme - asi 10 minut.
Ještě vlažnou placku nakrájíme na 24 obdélníků (kdo se s tím nechce patlat, rozkrájí jen na 4 a vyrobí jeden normální dort místo 6 mini-dortíčků) a necháme vychladnout.
Zatím si připravíme francouzský máslový krém.
Žloutky šleháme na nejvyšší otáčky, až dvojnásobně nabudou a zesvětlají. Mezitím dáme do kastrolu vodu a cukr a na středním plameni zahříváme na 112°C (tuším, že se tomu říká "svařit na nitku", když tak mě někdo opravte).
Za stálého šlehání na rychlé otáčky pomalu přiléváme horký cukrový sirup do žloutků, nejlépe ho necháme stékat po stěně nádoby. Pokračujeme ve šlehání na vysoké otáčky ještě asi 15 minut, až hmota vychladne na pokojovou teplotu. Po malých kouscích zašleháme změklé máslo. Krém necháme asi hodinu vychladit a vyšleháme dohladka.
Vychladlé obdélníky spojujeme slabou vrstvou krému, vždy čtyři vrstvy těsta na jeden dortík. Pomažeme i boky a vršek dortíků a necháme ztuhnout v lednici. Boky poté obalíme v hrubě posekaných kešu oříšcích.
Před podáváním každý dortík překrojíme napůl (kdo je hračička, může na začátku udělat místo 24 obdélníků rovnou 48 čtverečků a bude mít dortíky obalené ořechy ze všech stran).

Nakonec jsem ráda, že jsem výzvu nevynechala, protože kontrast textur jednotlivých vrstev je super a já si taková jídla užívám (třeba ledově vychlazený křupavý meloun s měkkou a rozpadavou tučnou kachnou v restauraci Sansho - "ach!" a "och!"). Jen toho cukru je tam na mě prostě moc. Každopádně díky Catherine za zajímavý recept a už se těším na prosinec.

Nepovinnou součástí výzvy byl/a(?) Bibingka - filipínský vánoční dezert z rýžové mouky, banánových listů, nakládaných slaných vajec a dalších ingrediencí. Přiznávám se bez mučení - nelákalo mě to ani trochu a tedy jsem se na na Bibingka vykašlala.

Australian Dark Chocolate Mud Cake / Australský čokoládový dort (s marcipánem - narozeninový)

2011-11-16T17:00:00.000+01:00

Jak to dopadá, když slíbíte něco, co jste na začátku ani slíbit nechtěli a navíc máte úplně děravou hlavu?
Zvoní mi telefon, proběhne dlouhá debata hemžící se slovy jako dort, čokoláda, narozeniny, 2 štíři a podobně a já na konci hovoru zjišťuji, že jsem slíbila výrobu čokoládového cheesecaku k narozeninám. Pohoda, to zmáknu levou zadní; oslavenkyně miluje čokoládové dorty, takže bude spokojená, její sestra, co si ho objednala, snad taky, takže nevidím problém.
Uplyne asi týden, zvoní mi telefon a volá oslavenkyně (která o dortu neví). Chce se poradit ohledně dortu pro svojí neteř (ano, dceru té sestry, co si objednala dort č. 1). Po dlouhém telefonátu plném slov jako dort, čokoláda, marcipán, modrý, kočky a tak dále, překvapeně konstatuji, že jsem slíbila upéct dort č. 2. Na stejný den jako dort č. 1. Tohle už taková pohoda není, marcipánových dortů se bojím. Jenže co se dá dělat, už jsem to slíbila. Největší obavu mám z toho, že marcipán se rozteče a dort bude nakřivo. Hledám na internetu, ale pod heslem "potahování dortu marcipánem" nacházím jen tuny fondánu nebo podomácku vyrobených hmot z neuvěřitelných ingrediencí. Tohle je tedy k ničemu - pokud samozřejmě nepovažujete za přínosné, když vám někdo radí barvit marcipán rozdrceným černým uhlím. Mňam.
Nakonec jsem se odvážila a o radu požádala Hanu Rawlings. Byla jsem u ní na kurzu, její dorty i cupcakes jsou dokonalé a je tak hodná, že mi poradila, jak na ten prokletý marcipán a další triky. Držela jsem se všech jejích rad a myslím, že to nedopadlo tak zle.

Ingredience:
(na dort o průměru 20cm + 10 cupcakes)
250g másla
180ml vody
250g hořké čokolády
6 lžiček instantní kávy (lze vynechat, dává se hlavně pro barvu)
300g polohrubé mouky
1/2 lžičky prášku do pečiva
špetka soli
60g holandského kakaa
1/2 lžičky jedlé sody
400g cukru
4 vejce
8 lžiček oleje
125ml podmáslí
---
100ml vařící vody
100g meruňkového džemu
2 lžičky pomerančového likéru (lze vynechat)
---
500g hořké čokolády (max. 63%)
250g smetany na vaření
---
450g modrého marcipánu
cca 75g černého marcipánu
(doporučuji obarvit alespoň den předem, použila jsem gelové barvy od Wiltonu)

Postup:

(rozdělte si přípravu dortu do dvou dnů)

Dno i boky rozkládací dortové formy vyložíme pečícím papírem (kolečko na dno a pruh kolem dokola), do formy na malé muffiny dáme papírové košíčky. Troubu si předehřejeme na 160°C (dort)/180°C (cupcakes).

Na středním ohni rozpustíme máslo ve vodě, odstavíme a vmícháme kávu a nalámanou čokoládu. Mícháme, dokud není směs zcela hladká a necháme zchladnout.

Do velké mísy prosejeme mouku, prášek do pečiva, sodu a kakao. Přidáme cukr a sůl a v sypké směsi uděláme důlek. Do něj vlijeme čokoládovou směs a pořádně promícháme. Přidáme olej a postupně vmícháváme vejce, pěkně jedno po druhém. Nakonec do směsi důkladně zamícháme podmáslí.

Těsto rozdělíme do forem (u cupcakes 1cm pod okraj) a pečeme asi 1h a 40 minut (dort) / 20 minut (cupcakes). Špejlí vyzkoušíme, zda máme vše dobře upečené.

Zatímco se dorty pečou, připravíme si sirup. Metličkou rozmícháme džem ve vodě a přepasírujeme přes cedník, případně přidáme likér. Sirup skladujeme v uzavřené sklenici v lednici.

Dort necháme vychladnout ve formě a skladujeme ho v lednici zabalený do potravinářské fólie v plastové krabici s víkem do doby, než ho budeme plnit. Vydrží až 3 týdny, v mrazáku 2 měsíce. Cupcakes necháme vychladnout na mřížce, poté skladujeme v lednici v krabici s víkem maximálně 2 dny, v mrazáku měsíc.

Z čokolády a smetany připravíme ganache. Nalámanou čokoládu dáme do misky a zalijeme jí vařící smetanou. Dvě minuty počkáme a poté metličkou mícháme tak dlouho, až se všechna čokoláda rozpustí a ganache je hladká. Povrch potáhneme potravinářskou fólií, aby neokorala a necháme v chladnější místnosti přes noc.

Dort i cupcakes propícháme na několika místech špejlí a polijeme sirupem (trošku si necháme, odhaduji to tak na 5 lžic).
Nejlépe se pracuje s úplně vychlazeným dortem, vůbec se nedrobí. Jednou či dvakrát ho podélně rozkrojíme a pomažeme ganache. Sestavíme zpět a potřeme boky i vršek dortu. Potřeme i cupcakes a dáme všechno ztuhnout do lednice.
Horkým nožem uhladíme všechny případné nerovnosti a dáme opět ztuhnout do lednice.
Z marcipánu vyválíme na moučkovým cukrem posypané ploše placku, dostatečně velkou na potažení celého dortu. Během rozvalování marcipán neotáčíme, aby cukr zůstal jen na jedné straně. Úplně ztuhlý dort potřeme sirupem a pečlivě potáhneme připraveným marcipánem. Kdo, stejně jako já, neví, jak na to, podívá se na video.

S cupcakes postupujeme podobně. Z marcipánu vyválíme placku a z ní vykrajujeme kolečka o něco větší, než jsou cupcakes. Vršek dortíků potřeme sirupem a potáhneme marcipánovými kolečky. Okraje zahneme dolů a uhladíme. Dort i cupcakes zdobíme podle fantazie (ehm, svých schopností). Skladujeme v chladnější místnosti, marcipán nesnáší vlhkost, takže lednici vynecháme.

Na začátku jsem psala, že cheesecake bude v pohodě, toho že se nebojím. Nebyl. Nestihl uvnitře úplně vychladnout a ztuhnout, což jsem netušila. Při přendavání do krabice se střed propadl a celý dort se zlomil. Dvě a půl hodiny před tím, než si pro něj měli přijet. Ano, letěla jsem do obchodu pro nové Philadelphie a pekla nový. Vezli si ho domů úplně horký i s formou. Tenhle průšvih se vyžehlil, ale ráno přišel další. Čímž se vysvětlí ti dva štíři ze začátku. Po ranním příjezdu do Drážďan, kam jsme s drahým jeli na víkend, mi přišla zpráva: bracha pry na tom dortu nevidel zadny stiry, jsou tam? Málem jsem omdlela. Moje naprosto dutá hlava úplně zapomněla na to, že na dortu měli být dva štíři. A takhle to dopadne, když si ode mě objednáte dort. Katastrofa.

Hruškový koláč s mascarpone

2011-11-01T12:01:00.000+01:00

Oukej, přiznávám, že moje stesky nad neoblíbeným ročním obdobím jsou úplně neoprávněné. Rukavice mám zatím jen připravené v kapsách, podzimní smutnění mě ještě nepřepadlo a hlavně - na trhu ještě pořád prodávají spoustu zeleniny i ovoce. Třeba nádherně voňavé, zralé hrušky. Pro tentokrát tedy depky stranou a hurá na koláč.

Recept je převzatý z časopisu Apetit 11/2011 (a ano, upravovala jsem)

Ingredience (na koláčovou formu o průměru 26cm)
300g hladké mouky
90g cukru krupice
160g vychlazeného másla
3-4 lžíce ledové vody
---
90g cukru krupice
250g mascarpone
2 vejce
2 lžíce hladké mouky
3 zralé hrušky
50g plátků mandlí
citrónová šťáva (není nutná)

Postup:
V robotu promícháme mouku, cukr a máslo nasekané na kousky, až vznikne cosi jako drobenka, přidáme ledovou vodu a ještě krátce promixujeme. Vyklopíme na lehce pomoučněnou plochu a rychle vytvarujeme bochánek. Ten zabalíme do fólie a necháme alespoň hodinu chladit.
Tři čtvrtiny těsta nastrouháme do formy a pomocí prstů přitlačíme ke dnu a krajům. Ze zbylého těsta vyválíme placku, rádýlkem jí nařežeme na proužky a upleteme několik copů, které přitlačíme kolem okraje formy. Formu s těstem dáme do mrazáku, zatím předehřejeme troubu na 180°C. Těsto pečeme asi 25 minut, necháme vychladnout.
Cukr, mascarpone, vejce a mouku promixujeme dohladka. Hrušky oloupeme, přepůlíme a zbavíme jádřince (pokud si je chceme připravit předem, pokapeme je citrónovou šťávou, aby nezhnědly), můžeme je také ozdobně nařezat.
Krém vlijeme na předpečený koláč, navrch naaranžujeme hrušky a vše posypeme mandlemi (musela jsem ubrat několik lžic krému, protože po přidání hrušek by vytekl - doporučuji tedy použít trochu hlubší formu než klasickou vroubkovanou koláčovou nebo počítat s tím, že pár lžic krému zbude).
Pečeme na 180°C 35-40 minut.

Řekla bych, že zkusím vynalézt ještě nějakou verzi s hruškou a čokoládou.

Mrkvová polévka se zázvorem

2011-10-30T15:29:00.000+01:00

Dneska v noci se posunul čas a to znamená, že moje podzimní "bezva" nálada přichází. Ráno sice bude světlo o hodinu dřív, ale to je mi úplně fuk, protože tak brzy z postele stejně nikdy nevylezu. Zato odpoledne to bude pecka. Z práce za tmy - to mám pak chuť ještě něco dělat nebo někam chodit. Leda tak do postele. Vlastně ani nemívám chuť vařit a péct nic nového, protože ať dělám, co dělám, světla na focení jídel mám vždycky málo. Jediné co mi zbývá, je využít každou minutu z víkendu a doufat, že v tom šeru se mi povede vyfotit aspoň něco.
Když je ten víkend navíc prodloužený, jsem šťastná jako blecha. Jeden den proflákám a ještě mi zbývají dva volné. Možná jsem je využila kapku nudně, ale uklizený byt, povlečená postel a umytá okna mi stejně dělají radost. Taky jsem zasadila vřes. Můj první zahradnický pokus - ve dvou truhlících za oknem.

A teď už přejdeme k vaření. V kuchyni jsem strávila vlastně celý víkend. Vývary, dušené hovězí na houbách a pyré z kořenové zeleniny, hruškový koláč, panna cotta s karamelizovanými hruškami a tak. A hlavně - konečně došlo na tuhle polévku. Od chvíle, kdy jsem si koupila kuchařku Recepty z farmářského trhu od Hany Michopulu, věděla jsem, že jí prostě chci (no dobře, chci vyzkoušet všechno, ale tenhle recept nejvíc). Vždycky jsem si koupila spoustu mrkve, ale dřív, než došlo na vaření, snědla jsem jí syrovou jen tak. Nebo dušenou se ztraceným vajíčkem. Nebo pečenou. Nebo v salátu. Prostě miluju mrkev, no. Tentokrát se stal zázrak a povedlo se mi sníst jen půlku. Ještěže tak.

Ingredience:
6 velkých mrkví
2 lžíce olivového oleje
1 malá cibule
750ml vývaru (dala jsem zeleninový, ale klidně použijte kuřecí)
4cm kousek zázvoru (dala jsem trošku víc a ničemu to nevadí)
1 limeta nebo 2 pomeranče (hlasuji pro limetu)
hladkolistá petržel nebo koriandr na ozdobu (jsem jednoznačně pro koriandr, ale v mrazáku mám petržel)
sůl, pepř

Postup:
Očištěnou mrkev nakrájíme na větší kousky (asi 5 cm) a spolu s nadrobno nakrájenou cibulí jí chvilku restujeme na rozehřátém oleji, až cibule zesklovatí. Zalijeme horkým vývarem, přidáme nahrubo nastrouhaný oloupaný zázvor a vaříme asi 10 minut, než mrkev změkne. Nerozváříme jí.
Pomocí tyčového mixéru (nebo blenderu) rozmixujeme polévku dohladka. Dochutíme solí, pepřem a šťávou z půlky limety.
Podáváme s čerstvě mletým pepřem, hrubě posekanou zelenou bylinkou a dílkem limety pro případné dochucení.

Rada na závěr - jděte do ní, je prostě božská!

Povitica - Výzva The Daring Bakers'

2011-10-27T07:00:00.001+02:00

Vždycky mezi sedmadvacátým, kdy zveřejňujeme, co jsme vytvořili, a prvním, kdy nám prozradí novou výzvu, jsem jako na jehlách. Co to bude?! Šmíruju na blogu toho, kdo hostuje další výzvu a snažím se na to přijít. Někdy bych to mohla odhadnout celkem snadno (třeba v létě, když byla za úkol zmrzlina), někdy bych mohla hádat, až bych se uhádala k smrti.
Třeba zrovna tenhle měsíc. Nebo vy už jste snad někdy slyšeli o něčem, co se jmenuje Povitica (čti povatýca)? Pod tímhle zvláštním názvem se ale skrývá něco úplně obyčejného, něco, co už jste zřejmě i ochutnali. Kynutá ořechová roláda. A ochutnaly jí i spousty lidí ve světě. Povitici si dají Chorvati a Slovinci, Češi a Slováci si pochutnají na ořechovníku, v Polsku servírují makowiec, Maďaři by se hádali, že správné jméno je kalács, Srbové by nesouhlasili a trvali by na jméně štrudla, Američani zase na označení potica. Ať je to, jak je to, dnes servíruji povitici.

Recept pro nás připravila Jenni z blogu The Gingered Whisk.

Ingredience (na jeden malý bochník):
1/2 lžičky cukru
1/4 lžičky hladké mouky
2 lžíce teplé vody
1/2 sáčku sušeného droždí (3,5g)
---
280g mletých vlašských ořechů
60ml mléka
60g másla
1 žloutek
1/4 lžičky vanilkového extraktu
115g cukru krupice
1/4 lžičky skořice
1/4 lžičky kakaa
---
120ml mléka
40g cukru krupice
špetka soli
1 velké vejce
30g rozpuštěného másla
280g hladké mouky
---
2 lžíce studené kávy
1,5 lžíce cukru krupice
---
máslo na vymazání formy

Postup:
Nejprve si připravíme kvásek (i když si nejsem tak jistá, že u sušeného droždí je to potřeba, radši jsem dodržela recept). V menší misce promícháme cukr, mouku, droždí a teplou vodu, přikryjeme fólií a necháme vzejít na teplém místě asi 5-10 minut.
Zatím umícháme náplň. Ohřejeme mléko spolu s máslem a smícháme s ostatními ingrediencemi.
Teď se můžeme pustit do přípravy těsta. Nejprve ohřejeme mléko (recept říká na 43°C, já bych tu teplotu nazvala "vlažná"). Mléko přelijeme do velké mísy, přidáme cukr a sůl a necháme je rozpustit. Vmícháme lehce prošlehané vejce, kvásek, rozpuštěné (ne horké!) máslo a asi čtvrtinu mouky. Promícháme a začneme po částech zapracovávat další mouku, až se těsto začne odlepovat od stěn mísy a čistit je. Těsto vyklopíme na pomoučněnou plochu a hněteme a přidáváme další mouku, až je těsto hladké a nelepí. Je možné, že nepoužijete všechnu mouku nebo jí budete potřebovat více. Můžete také použít robota s hnětacím hákem a celý proces zvládnout v míse.
Čistou mísu lehce namažeme olejem, vložíme do ní těsto a přikryjeme fólií. Dáme kynout na teplé místo asi na hodinu a půl - těst zdvojnásobí svůj objem.
Po vykynutí, respektive "vyzrátí" (jak se tomu správně říká - kynutí je prý až ta poslední fáze před pečením) těsta, je třeba ho vyválet a to co nejtenčeji. Na pomoc si tedy vezmeme čistý ubrus (nebo větší utěrku), posypeme ho hladkou moukou a rozvalujeme těsto do obdélníku. Recept říká, že nám vznikne obdélník o velikosti 25x35cm, ale měla jsem ho tak dvojnásobný, než jsem dosáhla požadované tloušťky těsta. Jde to jen pomocí válečku, ale těsto můžeme také vytahovat pomocí hřbetů rukou, jako u taženého štrúdlu. Nakonec odkrojíme kraje, abychom měli úhledný obdélník, ale není to nutné.
Celý povrch obdélníku pomažeme ořechovou nádivkou a zatočíme do roličky (z delší strany). Formu na biskupský chlebíček si vymažeme máslem a "hada" do ní poskládáme, nebo spíš stočíme. Díky tomu pak bude mít povitica hezký vzor na řezu. Nejsem si úplně jistá, jak to popsat, ale v originál receptu na stránkách DBs' jsou fotky.
Povrch potřeme směsí kávy a cukru (nebo bílkem, který nám zbyl z ořechové nádivky). Formu přikryjeme fólií a necháme 15 minut kynout.
Troubu si předehřejeme na 180°C stupňů a povitici pečeme 15 minut. Poté teplotu snížíme na 150°C a pečeme ještě 40-45 minut.

Ořechová nádivka je super, ale těsto se mi zdá trochu suché. Snědla jsem jenom malý kousek a nijak zvlášť nelituji, že víc si dát nemůžu. Ze zbytku těsta jsem vyrobila ještě jednu mini-povitici s kávovou náplní, s tou je ještě sušší, takže recept zřejmě opakovat nebudu. I tak to bylo bezva, už jen kvůli těm pěkným vzorům na řezu.

Fresh, Fluffy, French - Výzva The Daring Bakers'

2011-10-23T12:40:00.000+02:00

Pozdě, ale přece! Zářijovou výzvu se mi podařilo úspěšně prošvihnout i přes to, že jsem z tématu byla nadšená. Čerstvé, nadýchané, francouzské - je jasné, že jsou to croissanty. Mohla bych jich sníst na posezení kĺidně deset (aspoň ve Francii, kde jsou tak křupavé, máslově voňavé a prostě mňam) a ještě bych se ohlížela po dalších. Jenže, září uteklo jako voda - nejdřív dovolená, pak pečící šílenství před Apetit piknikem a najednou byl konec měsíce a já si řekla jen "jééé, už?".
Domácí plundrové těsto, ze kterého se croissanty dělají, mám v plánu vyzkoušet už dlouho, tak jsem si nechala výmluvy na jindy a vrhla se na něj - lepší pozdě, než vůbec. Na papíře to vypadá tak složitě, že má člověk pocit, že by si měl vzít dva dny volna, aby to zvládl, ale není to vůbec nutné. Chce to jen trochu plánování (a maličko sebezapření). Přijdete z práce, zaděláte kynuté těsto a během kynutí stihnete připravit a sníst večeři, umýt nádobí a dokonce vyrobit i máslovou placku, kterou budete potřebovat později. Před spaním se s vykynutým těstem trochu pomazlíte a necháte ho spát. No a ráno si nastavíte budík jen o hodinku a půl dřív, během deseti minut provedete několik hmatů a chvatů a zase se vrátíte do postele (boží). Před odchodem do práce si s těstem ještě asi pět minut pokecáte a zase ho dáte spát. Po návratu máte dvě možnosti - upéct croissanty hned a nacpat se před spaním nebo dát těsto do mrazáku a mít ho připravené na nedělní pozdní snídani. Já hlasuju pro plán B.

Zářijovou výzvu pro nás připravila Sarah, neblogující členka The Daring Bakers', která vybrala recept z knihy Mastering the Art of French Cooking, Volume Two, od Julie Child a Simone Beck.

Ingredience:
7g čerstvého droždí
3 lžíce vlažné vody
1 lžička cukru krupice
---
225g hladké mouky
9g cukru krupice
9g soli
120ml mléka
30ml oleje
115g vychlazeného másla
---
vejce na potření

Postup:
1. V menší misce smícháme droždí, cukr a vlažnou vodu. Kvásek necháme v teple, až se na povrchu objeví pěna.
2. Odměříme a odvážíme si další ingredience
3. Trošku ohřejeme mléko a necháme v něm rozpustit cukr a sůl (neochutnáváme, je to hnus)
4. Do velké mísy prosejeme mouku
5. Přidáme olej, kvásek a osolené a oslazené mléko
6. Zlehka promícháme
7. Vyklopíme těsto na pomoučněnou plochu a necháme chvíli odpočinout (zatím umyjeme mísu)
8. Prohněteme těsto. Stačí jen málo - asi 8-10 hnětnutí a párkrát s ním praštíme o stůl (koukněte na video, všechno bude jasnější a navíc uvidíte Julii v akci. Hnětení je asi od času 6:10, ale byla by škoda to nevidět celé).
9. Těsto dáme zpátky do mísy a přikryjeme fólií
10. Necháme kynout na teplém místě asi 3 hodiny, až těsto ztrojnásobí svůj objem
11. Vykynuté těsto opatrně vyndáme z mísy na pomoučněnou plochu
12. Prsty vytvarujeme obdélník cca 20x30cm (použila jsem váleček, ale válela jsem jemně)
13. Těsto přeložíme na třetiny (jako dopis)
14. Poskládané těsto vrátíme do mísy a opět zakryjeme fólií
15. Necháme kynout ještě 1,5 hodiny (nebo přes noc v lednici, což byl můj případ)
16. Podruhé vykynuté těsto dáme na talíř, přikryjeme fólií a dáme do lednice (tento krok vynecháme, pokud jsme těsto nechávali kynout v lednici přes noc)
17. Kostku vychlazeného másla dáme mezi dva pečící papíry nebo potravinářské fólie
18. Válečkem ho roztlučeme na placku
19. Pomocí palců ho přes fólii ještě trochu rozetřeme do stran, snažíme se vytvarovat obdélník o velikosti cca 22x18cm
20. Pracujeme rychle, aby máslo zůstalo studené (já jsem si placku z másla připravila už během prvního kynutí a nechala ji přes noc v lednici)
21. Vyndáme těsto z lednice a dáme ho na pomoučněnou plochu a necháme ho chvilku odpočinout
22. Prsty (nebo zlehka válečkem) vytvarujeme obdélník cca 35x20cm
23. Přes 2/3 těsta položíme obdélník másla
24. Pokud nesedí velikost, lehce máslo pomocí prstů rozetřeme
25. Volnou třetinu těsta přeložíme přes máslo, zbývající třetinu těsta s máslem přes ní (podívejte se na fotky u receptu od Sarah)
26. Otočíme těsto o 90°C
27. Lehce, abychom nevytlačili máslo, z těsta vyválíme obdélník cca 35x20cm
28. Znovu poskládáme na třetiny
29. Těsto zabalíme do fólie a dáme na dvě hodiny do lednice
30. Po dvou hodinách těsto vyndáme a dáme opět na pomoučněnou plochu
31. Lehce ho poklepeme válečkem, aby splasklo
32. Necháme těsto asi 10 minut povolit
33. Opět vyválíme obdélník cca 35x20cm
34. Přeložíme na třetiny
35. Otočíme o 90°C a znovu vyválíme
36. Těsto naposledy přeložíme na třetiny, zabalíme do fólie a necháme v lednici další dvě hodiny (nebo přes noc či den, ale v tom případě ho něčím zatížíme, aby nekynulo)
37. Teď můžeme konečně vytvarovat croissanty
38. Vymažeme plech máslem nebo vyložíme pečícím papírem
39. Vyndáme těsto z lednice a necháme ho asi 10 minut povolit
40. Na pomoučněné ploše z něj vyválíme obdélník cca 50x12cm
41. Překrojíme ho napůl
42. Jednu část vrátíme zpátky do lednice
43. Druhý obdélník znovu vyválíme do obdélníku cca 38x12cm
44. Rozřízneme ho na 3 stejné čtverce cca 12x12cm
45. Dva dáme do lednice
46. Pokud se čtverec, který jsme nechali venku, zatím smrskl, trošku ho vyválíme
47. Rozřízneme čtverec diagonálně na 2 trojúhelníky
48. Každý trojúhelník trošku natáhneme, abychom z pravoúhlého získali spíš rovnoramenný
49. Ze širší strany rolujeme těsto k protilehlé špičce. Konce zahneme, abychom získali croissantový tvar
50. Croissant dáme na připravený plech
51. Vytvarujeme croissanty i ze zbylého těsta (bude jich celkem 12)
52. Plech lehce přikryjeme fólií a necháme croissanty hodinu kynout
53. Troubu předehřejeme na 240°C
54. Vajíčko promícháme s lžičkou horké vody
55. Potřeme vykynuté croissanty
56. Pečeme 12 - 15 minut dozlatova
57. Necháme vychladnout na mřížce (vydržíme to aspoň 10 minut)

Zdá se mi, že croissanty před pečením nějak málo nakynuly - možná to bude tím, že mám v kuchyni 18°C - a jsou tím pádem dost mrňavé. Víc než dostatečně to ale vynahrazují v chuti. Křupavé, voňavé, máslové a odpadává z nich spousta drobečků (jak francouzské). Dokonalé. Díky Sarah za báječnou výzvu, doufám, že si recept někdy (brzy) zopakuji.

Zdá-li se někomu, že fotky jsou nějaké divné, tak má pravdu. Rozbil se mi foťák a asi na čtrnáct dní pojede do nemocnice v Přerově. Děkuji moc moc moc Kláře, za zapůjčení roztomilého růžového kompaktu, se kterým se snad brzy domluvím na přechodné spolupráci.

Triple Chocolate Mousse Cake - narozeninový

2011-10-18T14:18:00.004+02:00

Jsem hrozná ostuda. Narozeninové dorty peču pozdě, recepty na ně zveřejňuji ještě později. Narozeniny mojí kamarádky připadají na 25.6., dort jsem pekla začátkem září. Je tedy jasné, že více než dvouměsíční zpoždění bylo třeba vyžehlit něčím opravdu exkluzivním.
A protože je kamarádka čokoládová (teda, ne že by byla černoška, jen miluje čokoládu), vymýšlela jsem nějakou novinku na tohle téma. Hutný čokoládový dort se mi doprostřed léta nějak nehodil, máslovo-piškotové retro je věc, o které se odmítám bavit a cheesecake dělám tak často, že o exkluzivitě se nedá mluvit ani omylem. A pak jsem si vzpomněla na malé pruhované dortíčky, které jsem zahlédla "někde na internetu". Tmavý kakaový korpus, vrstva pěny z hořké a další vrstva z mléčné čokolády. Jenže - kde jsem to jen viděla? Dva dny se mi recept nedařilo najít a pak jsem na něj narazila omylem, při hledání něčeho jiného. Ostatně, stejně jako poprvé.

Originál recept je od Marthy Stewart, já jsem použila jiný (zejména kvůli své lenosti přepočítávat jednotky), který z něj vychází.
Podle receptu připravíte dort o průměru 20cm (já jsem dělala korpus z 1/2 dávky, ale byl to takový tenký chudáček).

Korpus
Ingredience:
85g hladké mouky
40g holandského kakaa
1/2 lžičky jedlé sody
3/4 lžičky prášku do pečiva
špetka soli
80g cukru krupice
1 vejce
60ml mléka
3 lžíce rostlinného oleje
1/2 lžičky vanilkového extraktu
60ml vody
máslo a kakao na formu

Postup:
Troubu předehřejeme na 180°C. Dortovou formu vymažeme máslem a vysypeme kakaem.
Do velké mísy prosejeme mouku s kakaem, práškem do pečiva, sodou a solí. Přidáme cukr a promícháme. Vmícháme vejce, mléko, olej, vanilkový extrakt a vodu a mícháme dohladka. Těsto přendáme do formy a pečeme asi 20 minut. Po chvíli sundáme boky formy a necháme vychladnout na mřížce. Seřízneme vršek korpusu do rovna.
Studený korpus přemístíme na servírovací tác, seříznutou stranou dolů. Z pečícího papíru vytvoříme kolem dortu asi 10cm vysokou "ohrádku" a zafixujeme okružím z dortové formy. Pokud "ohrádka" netěsní (budeme do ní nalévat čokoládovou pěnu, která je úplně tekutá), vycpeme mezery (v prostoru mezi formou a papírem) ruličkami z pečícího papíru (nebo něčím takovým). Já jsem místo "ohrádky" z pečícího papíru obalila okruží formy do fólie a jak pitomě to dopadlo, vidíte na fotkách.

Čokoládové pěny

Ingredience:
790ml smetany ke šlehání (rozdělit napůl) - pozor, zkušenosti ukazují, že "modrý Kunín" není ve většině případů dostatečně hustý, takže dort pak teče. Doporučuji smetanu Moravia nebo MilkIn.
8 žloutků (rozdělit napůl)
100g cukru krupice (rozdělit napůl)
60ml golden sirupu (nebo medu) (rozdělit napůl)
60ml vody (rozdělit napůl)
2 lžičky vanilkového extraktu (rozdělit napůl)
sůl
100g rozpuštěné hořké čokolády
100g rozpuštěné mléčné čokolády

Postup:
Připravíme dva druhy čokoládové pěny - hořkou a mléčnou.
Polovinu žloutků šleháme elektrickým šlehačem na vysokou rychlost, až zesvětlají a nabudou na objemu - trvá to asi 5 minut.
Zatím v kastrůlku přivedeme k varu polovinu cukru, golden sirupu a vody a necháme vařit asi minutu. Snížíme rychlost mixéru na střední a za stálého míchání pomalu přiléváme horký sirup - nejlépe po stěně mísy. Opět zvýšíme rychlost mixéru a šleháme dalších 5 minut.
Vypneme mixér a pomocí stěrky zapracujeme do žloutkové hmoty rozpuštěnou hořkou čokoládu, polovinu vanilkového extraktu a špetku soli.
Polovinu šlehačky vyšleháme ve velké míse do tuha. Přidáme třetinu čokoládové směsi a prošleháme. Potom zašleháme i zbytek čokoládové směsi. Pěnu nalijeme na připravený korpus, uhladíme a dáme chladit alespoň na 20 minut.
Z druhé poloviny ingrediencí a mléčné čokolády připravíme stejným způsobem světlou pěnu. Na tmavou vrstvu jí opatrně navrstvíme lžící, aby se pěny nesmíchaly.
Dort necháme chladit přes noc a před podáváním ho vysvobodíme z papírové ohrádky. Můžeme ho ozdobit třeba čokoládovými hoblinami nebo čočkami.

Ochutnala jsem trošku od každé pěny i kousíček odkrojeného korpusu a musím říct, že tenhle dort je naprostá bomba. Nadýchaný, čokoládový, hebký. Příště se budu víc snažit v oblasti estetické a bude to dokonalé.

One Lovely Blog Award

2011-10-13T18:22:00.001+02:00

Dneska mám prostě šťastnej den. Skládá se z malých, velmi příjemných radostí. Ráno svítilo sluníčko (a já naivka se kvůli němu málo oblíkla, ale vůbec mi to nevadí). Večer se chystám na kávu (kterou jsem vyhrála a jdu na ní s bezva lidma). Práce mě dneska po dlouhé době zase bavila (možná jsem cvok). A k tomu všemu si mě vybrala jedna z mých oblíbených foodblogerek pro ocenění One Lovely Blog Award.
Nemůžu nikde najít žádná oficiální pravidla, ale pokud dobře chápu, tak když vás někdo vybere, tak máte právo zvolit blog někoho dalšího a dát tak světu vědět, že si ocenění vážíte a k tomu ještě zviditelnit své oblíbené blogy, které se tak dostanou k dalším čtenářům.
Popravdě - nesnáším řetězové maily (a tohle je docela připomíná). Ale jak bych mohla nepoděkovat Anetce z Aneta Goes Yummi, když můj blog (jako jeden ze tří) vybrala z těch všech, které čte?!
Takže, Anetko, děkuju Ti mockrát. Jsem opravdu ráda, žes zvolila zrovna můj blog a doufám, že jednou se mi povede napéct tolik krásných a dobrých slavnostních dortů, jako máš ty na svém blogu. Děkuju za inspiraci a za vtipné články.

Protože nevím, kolik blogů mám zvolit a jeden vybrat neumím, ocením tři.

Food4Fun - tenhle blog je naprostá pecka. Odlišný od ostatních, články se nezaměřují na jeden recept, ale na surovinu a z té pak Adusha předvede celou škálu zajímavých variací. To se mi líbí.

Catalina peče - je jí teprve 18, peče jako ďas a blog vede kromě češtiny i v angličtině. K receptům se staví téměř vědecky, probádá historii a předhodí nám, čtenářům, dokonalý návod se spoustou fotek. "Donutila" mě se přihlásit do The Daring Bakers.

Inspiromat banalit - blog, který zdaleka není jen o jídle, s obdivuhodnými fotkami, jejichž kvality se marně snažím dosáhnout. Možná vůbec první blog, co jsem začala číst. Snad se na mě Anna nebude zlobit, že jsem ji zatáhla do takovéhle akce.

Kokosový cheesecake s krémem

2011-10-11T15:19:00.000+02:00

Abyste neřekli, že jsem nepřející, že jsem schválně upekla těch dortů na Apetit piknik málo, aby ostatní nemohli ochutnat, podělím se s vámi alespoň o recept.
Začnu tím, jak vůbec došlo k tomu, že mě napadl zrovna kokos (který nemám moc ráda). Na dovolené v Bulharsku jsem v obchodě narazila na kokosové Oreo sušenky, které se často objevují v amerických receptech, ale u nás jsou k dostání jen výjimečně a navíc pěkně draho. V Bulharsku je levně a balíček sušenek, který se v Praze prodává za padesát korun, tam mají za šestadvacet. Protože mi v hlavě často víří nápady na recepty, ani se vlastně nedivím, že jsem si sušenky hned představila pod cheesecakem, rozmixované i s jejich kokosovou náplní a troškou kokosu v samotném dortu. Doma jsem si pak vzpomněla na recept na coconut curd od Martiny, upravila jsem ho víc do kokosova a bylo to.
Aby si někdo nemyslel, že jsem tak drzá a nosím na trh nevyzkoušený dort (a taky proto, že jsem se to bála udělat), darovala jsem testovací verzi kamarádovi k narozeninám. Předání bylo trošku trapné, ale vy mě chápete, žejo?

Já: ... tak všechno nejlepší k narozeninám (a tak dále)
On: jéé, dort, mmm, děkuju
Já: no, víš... ehm... jak bych to...
Drahý: Lucka by potřebovala, abys jí kousek dal ochutnat
Já: červenající se, vysvětluji situaci

Ingredience (na formu o průměru 20cm):
150g kokosových Oreo sušenek
30-40g másla
---
600g sýra Philadelphia
140g cukru krupice
3 velká vejce
10g hladké mouky
3 lžíce kokosového mléka
50g strouhaného kokosu
---
1 žloutek
10-15g cukru krupice (podle chuti)
1/2 lžíce kukuřičného škrobu
100ml kokosového mléka

Postup:
Rozkládací dortovou formu si vyložíme pečícím papírem, boky lehce vymažeme máslem (u nepřilnavých forem můžeme máslo vynechat). Troubu předehřejeme na 180°C.
Sušenky (včetně krémové náplně) rozmixujeme ve foodprocessoru spolu se studeným máslem nakrájeným na kostičky. Vzniklou hmotu pečlivě napěchujeme na dno a na boky formy - dobře to jde lžící nebo rukama. Dáme péct na 5 minut a necháme lehce zchladnout.
Zatím si připravíme krém. Ve velké míse promícháme Philadelphii s cukrem - nešleháme, jen lehce obracíme vařečkou nebo stěrkou. Po jednom zapracujeme vejce a poté i mouku. Nakonec přisypeme kokos a vlijeme kokosové mléko. Pořádně promícháme, ale opět pozor, abychom hmotu nenašlehali. Hotový krém přelijeme na sušenkový základ a formou několikrát lehce klepneme o stůl, abychom se zbavili vzduchových bublin a srovnali vršek.
Jak už asi víte, tak je několik možností, jak cheesecake upéct:
1) úplně na začátku obalit formu vodotěsně alobalem a během pečení vložit do pekáče naplněného horkou vodou (=pečení ve vodní lázni). Takhle sice dosáhneme nejkrémovější konzistence, ale je tu nebezpečí, že se voda dostane do formy a rozmáčí sušenkovou krustu (nebo v horším případě utopí celý cheesecake)
2) vložit formu do pekáče s mřížkou (zřejmě určenou na pečení masa), nalít vody jen tolik, aby nedosahovala až k cheesecaku a péct. Tímto způsobem dosáhneme příjemně krémové konzistence a dort je v bezpečí
3) péct napřímo, takže výsledek nebude tak krémový, ale zase je to jednoduché
Takže - rozhodnutí je na vás.
Já peču podle varianty dva, nejprve 15 minut na 180°C, poté snížím teplotu na 120°C a dopékám ještě asi hodinu. Důležité je, aby cheesecake zůstal na povrchu světlý a jeho střed se po dopečení lehce třásl.
Po upečení necháme cheesecake vychladnout v pokojové teplotě a poté přes noc rozležet v lednici. Podáváme s kokosovým krémem.
Žloutky promícháme s cukrem a škrobem, přidáme kokosové mléko a za stálého míchání zahříváme ve vodní lázni, až krém zhoustne (asi jako puding). Přelijeme do misky a povrch ihned potáhneme potravinářskou fólií, abychom zabránili vytvoření škraloupu. Po vychladnutí přednáme do lednice.

Pražma v papilotě

2011-10-07T16:05:00.000+02:00

Ve foťáku jsem našla pár fotek jídel ještě z léta. Teď, když skončilo už i léto babí, smutně vzpomínám na sobotní nákupy na Náplavce, lehounké šaty, žabky a letní pohodu. Líně jsem se procházela kolem Vltavy, pomalu si vybírala, co koupím a užívala si sluníčka. Teď moje nákupy vypadají trochu jinak. Nejenže trh se převlékl z mého oblíbeného letního na podzimní (což ještě ujde, v zimě budu mít smůlu úplně), ale v té kose se mi nikde procházet nechce a u řeky už vůbec ne. Prostě rychle nakoupím pár věcí a spěchám domů.
Komu se ošklivý podzim nelíbí, tak jako mně, může si zkusit trošku vzpomenout na léto s tímhle receptem. Ryba pečená v balíčku z pečícího papíru zůstane šťavnatá, chutě bylinek a dalších ingrediencí se krásně prolnou a po rozbalení vás omámí nádherná vůně (ale pozor na horkou páru).

Ingredience:
pražma (nebo jiná bělomasá ryba)
citrón
bazalka
sůl, pepř
olivový olej
(bílé víno)
pečící papír

Postup:
Vykuchanou rybu omyjeme, osušíme a zevnitř i zvenku osolíme a opepříme. Do břišní dutiny vložíme bazalku a několik plátků citrónu, další bazalku a citrón dáme navrch a přivážeme provázkem. Z pečicího papíru si vystřihneme obdélník, položíme na něj rybu, lehce ji pokapeme olivovým olejem a vínem (nemusí být) a zabalíme do úhledného balíčku. Ten buď převážeme provázkem, aby nám z něj neuniklo nic dobrého nebo alespoň pořádně zahneme rohy. Pečeme v troubě předehřáté na 180°C asi půl hodiny - záleží na velikosti ryby. Moje byla jen pro jednu osobu a tak ji stačilo necelých pětadvacet minut.

Apetit piknik

2011-10-02T13:11:00.001+02:00

Tak a je to za mnou! Konečně jsem se po čtrnácti dnech pořádně vyspala, nebudila se zpocená hrůzou a nevstávala o několik hodin dřív s žaludkem staženým strachy. Můžu říct, že mi to stálo za to? Spousta práce a stresu. Myslím, že můžu. Já, introvertní holka, co si moc nevěří, jsem se vydala s kůží (ehm, sladkostma) na trh a k mému obrovskému překvapení jsem prodala všechno. Zřejmě pro spoustu lidí bohužel, protože mi cheesecakes i macarons vydržely pouze dvě hodiny.
Když to tedy dopadlo tak, že v 11:50 jsme měli prodaný poslední kousek dortu, popadli jsme s drahým piknikovou deku, lahev cidru z Cidrerie (naprosto dokonalý) a krabičku macarons, kterou jsem dostala od Zuzany (díky moc - byly skvělé) a šli jsme si užívat piknik. Počasí bylo víc než dobré, cidre byl krásně vychlazený, hudba příjemná - prostě povedená akce.
Chtěla bych hrozně moc poděkovat všem, kteří přišli (a samozřejmě doufám, že vám chutnalo) a taky bych se chtěla omluvit těm, kteří přišli a už na ně nic nezbylo. Je mi to moc líto, ale opravdu jsem ani ve snu nečekala takový zájem. Vlastně jsem spíš přemýšlela, co s tím vším udělám a kdo to sní. A nakonec - jedna pekařka, co má jen dvě ruce, jednu troubu a jednu lednici, toho stejně víc napéct nestihla.
Děkuji svým přátelům za podporu morální i jinou, tátovi za odvoz tam, Petrovi za odvoz zpět, Apetitu za možnost vyzkoušet si takovou akci, Pavle, Daně a Jitce za zapůjčení všech možných věcí a samozřejmě drahému - za všechno.

A ještě pár fotek, pro ty, kteří nemohli přijít nebo přišli pozdě.

Skoro vyprodáno (foto: Vojtěch Pauch)

Rohlíky, housky, loupáky, koláče a chléb v květináči - pekařský kurz

2011-09-23T15:43:00.000+02:00

Podařilo se mi vyhrát další kurz v Prakulu. Bylo to bezva a naučila jsem se spoustu nových věcí a mám z toho hrozně moc fotek a chci vám je všechny ukázat. No dobře, všechny ne, ale bude jich dost.
Hrozně dlouho jsem vybírala, na jaký kurz se mám přihlásit. Thajská kuchyně? Čokoláda? Quiche, pie & tarts? Francouzská kuchyně? Je tak těžké, vybrat jen jeden! Nakonec mi připadalo, že naučit se domácí chleba a pečivo bude asi nejužitečnější, odolala jsem kurzu "čokoláda" a bylo to. Nebude ještě nějaká soutěž? Potřebovala bych nutně vyhrávat tak jeden kurz měsíčně.

Kurz se jmenoval Tajemství dokonalého pečiva aneb chleba v květináči. Vedl ho mistr pekař Martin Hanus a pomáhal mu Zdeněk Marcín (nastoupil do Prakulu za Vaška Friče, který si práve otevřel novou restauraci, do které se už moc těším). Navíc jsme měli k ruce "Barunku", která se pečlivě starala nejen o náš pitný režim a pak jednu hodnou paní "na nádobí" (tu bych potřebovala domů)

Zdá se, že v Prakulu vyznávají heslo "při vaření je nejdůležitější podlejvání" a opět se nás pokoušeli opíjet. Tentokrát (narozdíl od minula) se jim to u mě naštěstí nepovedlo, ale skleničce vína se při vaření rozhodně nebráním.

Naučili jsme se třeba, jak "skoulet" těsto. Oběma rukama, jako pan mistr, to sice neumím, ale bochánky mám krásný.

Z bochánků jsme uváleli rohlíky...

... a upletli housky

Mysleli jste si, že pečivo se sype mákem nebo solí a kmínem? Ale kdepak, nesype! Dekoruje se.

Rohlíčky jsou dnes zvláště vypečené.

Čerstvé pečivo, máslo, pažitková pomazánka, párky od Hudery, hořčice. Ach!

Ať už jim říkáte loupáčky, makovky nebo úplně jinak, teplé s máslem jsou prostě bezkonkurenční (a já se zasnila tak, až jsem je vyfotila jen syrové).

Vyzkoušeli jsme si i chleba. Pšenično-žitný, se škvarky nebo s ořechy. Věděli jste, že ořechy obarví chlebovou střídku nafialovo?

Chleby v květináči jsou efektní, ale někdy se jim, potvorám, z těch květináčů nechce.

Bez práce nejsou koláče, říká přísloví. Doufám, že ta ukecaná paní, která neudělala ani koláč a všude překážela se svým nárazníkovým poprsím, to přísloví zná. Ba ne, koláčů bylo habaděj i pro líné (ale ta paní mě stejně hrozně štvala).

I přes to, že se snažím sníst jen jeden kousek pečiva (a to celozrnného) denně, tak jsem samozřejmě neodolala a dala si. A víte co, bylo to tak dobré, že ani nemám výčitky. Mými favority jsou rohlík sypaný kmínem a solí, ořechový koláč a škvarkový chleba. Blížící se dlouhé studené večery mě zřejmě inspirují k vyzkoušení doma.

Chez Lucie na Apetit pikniku - pozvánka

2011-09-19T15:33:00.001+02:00

Začátkem léta jsem poslala do Apetitu jeden srdceryvný email, respektive přihlášku na Apetit piknik. Zdálo se mi to jako moc dobrý nápad - spolu s ostatními kulinářskými nadšenci si zkusím dokázat, že moje pečení za něco stojí. Asi za měsíc mi přišlo potvrzení, že o mě mají zájem. Od té doby se mi to jako dobrý nápad zdát přestalo. Nicméně jsem se rozhodla, že se k tomu postavím čelem a pošlu na trhy svoje statečné já.
Po večerech jsem s drahým konzultovala příchutě macarons a cheesecakes, množství a vůbec všechno. Začátkem září, před odjezdem na dovolenou, mi to došlo. Termín se blíží a já pořád nemám žádné instrukce od pořadatele! Den před odjezdem na dovolenou mi přišel email, že se mnou tak moc počítali, až mi ty instrukce zapomněli poslat. Během snahy zvládnout před odjezdem všechnu práci, a nejít domů v osm večer, jsem smolila "jakože propagační" text, vyplňovala smlouvu a panikařila. Podařilo se mi, po pěti letech, odejít z práce v půl čtvrté.
Během dovolené jsem se docela uklidnila a na pláži vymýšlela, co a jak provedu, jak si nazdobím stánek a které kamarády ukecám, aby si přišli alespoň něco koupit. Hned po příjezdu jsem zkontrolovala mail (neměla jsem to dělat!) a zjistila, že moje nevymáchaná pusa a článek o časopise Albert nejdou s Apetit piknikem dohromady. Jak já nadávala!
Dnes ráno jsem zjistila, že nic není tak hrozné, jak to vypadá a já nebudu dělat uraženou a na Apetit piknik prostě půjdu. Protože - jak říkal táta - až mi bude padesát (no dobrá, říkal čtyřicet) a v žádné práci mě nebudou chtít, tak se mi taková zkušenost bude hodit. Tak snad to bude zkušenost pozitivní. Začínám se totiž děsně těšit.

A teď konečně k tomu hlavnímu.

Ráda bych vás všechny pozvala na Apetit piknik, který se koná v sobotu 1.10.2011 od 10:00 na Karlínském náměstí v Praze. Chez Lucie se pokusí nabídnout několik druhů francouzských macarons a různé cheesecakes. Těším se na setkání naživo - jsem totiž strašně zvědavá holka.

Pâte Sucrée

2011-09-08T08:00:00.021+02:00

Zdá se, že tohle je poslední letošní recept s letním ovocem. Zatímco ho čtete (aspoň doufám), já se válím u moře a snažím se nahřát si kosti před zimou. Přejte mi to, moje letošní léto totiž nestálo za nic.

Drahý měl zlomenou nohu, počasí na koupání bylo dohromady pár dní a ty jsem strávila buď v práci nebo s horečkou v posteli. U vody jsem byla jednou a to ještě jen na chvilku, ze všech naplánovaných výletů sešlo. Až tedy na ten poslední, který ale zase stál za to. Ujetej vlak, blbej klub českejch turistů, nečekaných 16km převážně do kopce, úplně pitomá já v sandálech. Nezdá se to, ale děsně jsme si to s kamarádkou užily a taky se strašně nasmály. Jako bonus mám perfektní modřinu na zadku. Jako ozdoba do plavek ideální.

No nic, vrátíme se k receptu. Třeba se vám ještě podaří sehnat nějaké letní ovoce, nebo ho máte v mrazáku. Anebo se vám bude tohle "sladké těsto" hodit třeba na malé košíčky s pudingem, kiwi, nakládanou broskví a mandarinkou, i když to už je tak trochu retro. Je to prostě perfektní těsto na koláč s krémem a ovocem.

Původní recept najdete tady a pro začátečníky je doplněn o názorné video.

Ingredience na formu o průměru 23cm:

113g změklého másla

50g cukru krupice

1 vejce

špetka soli

195g hladké mouky

Postup:

V míse utřeme máslo s cukrem a špetkou soli a vmícháme vejce. Přidáme prosátou mouku a vypracujeme vláčné těsto. Zformujeme z něj kouli, kterou trošku zploštíme, a dáme v potravinářské fólii do lednice na 15-30 minut.

Vroubkovanou koláčovou formu (nejlépe s odnímatelným dnem) vymažeme máslem a vysypeme moukou. Vychlazené těsto namačkáme do připravené formy - nejlépe pomocí prstů, protože při rozvalování těsto praská. Před pečením dáme těsto ještě na 15 minut do mrazáku.

Troubu si předehřejeme na 200°C. Vyndáme těsto z mrazáku a lehce ho propícháme vidličkou, to zabrání jeho nafukování. Pečeme 5 minut, poté snížíme teplotu na 180°C a dopečeme ještě 15-20 minut dozlatova. V tuto chvíli můžeme povrch upečeného těsta potřít troškou prošlehaného bílku a vytvořit tak vrstvu, která nepropustí krém nebo šťávu z ovoce. Necháme zcela vychladnout ve formě.

Zcela zchladlý korpus naplníme třeba žloutkovým krémem a ovocem nebo mandlovou náplní s třešněmi (v tom případě budeme ještě znovu péct).

Tak a máme po létu. Sice přijde ještě docela snesitelné babí léto, kdy si budeme užívat jablek, hrušek a dýní, ale pak už bude jenom zima a tma. A taky čokoláda.

Koláč s karamelizovanou cibulí, rajčaty a fetou

2011-09-05T13:04:00.000+02:00

Všimli jste si, že časopis Albert magazín, který je si můžete vzít zdarma v obchodech Albert se každým číslem zlepšuje? Pominu-li články, kde se vychvalují Albert výrobky a odmyslím-li si doporučení, který jejich výrobek koupit pro daný recept, začíná se mi líbit víc, než Apetit. Šéfredaktorkou je Dita Pecháčková, která dřív šéfovala právě Apetitu a podle mě byl za jejího působení nejlepší. Tenhle reklamní časopis je plný rozumně vypadajících receptů, které sami připravují a fotí, takže žádná přebíračka 50% obsahu odjinud. A když je tam reklama, tak to beru - časopis je zdarma a má sloužit jako propagace Alberta.

V posledním čísle mě zaujaly recepty z rajčat a jeden jsem rovnou vyzkoušela. Sice jsem nekoupila umělohmotná "rajčata" Albert Quality, jak mi doporučoval zmíněný recept, ale voňavá a sladká rajčata z trhu a recept jsem trošku upravila. Přiznávám, že jsem to trošku ošidila a koupila hotové křehké těsto rozválené na pečícím papíře, ale občas se to smí. Snad.

Ingredience na formu o průměru 26cm:

křehké těsto rozválené na pečícím papíře
---

50g másla

1 lžíce olivového oleje
3 velké cibule
---
25g másla
1 lžíce olivového oleje
1 velký stroužek česneku
čerstvý tymián
3-5 masitých rajčat
300g cherry rajčat
100g sýra feta
sůl, pepř

Postup:
Těsto i s pečicím papírem natlačíme do kulaté, nejlépe vroubkované koláčové, formy a necháme v lednici alespoň 30 minut.
V hrnci se silným dnem rozehřejeme máslo s olejem a přidáme na měsíčky nakrájenou cibuli. Restujeme asi 5 minut, stáhneme oheň na minimum a poté necháme cibuli karamelizovat alesopoň půl hodiny. Občas zamícháme, aby se cibule moc nepřichytávala. Dáme stranou.
V kastrůlku rozpustíme máslo, přidáme olej, rozpláclý česnek a několik větviček tymiánu. Po asi třech minutách sundáme z ohně, vyndáme česnek a dáme stranou.
Velká rajčata nakrájíme na tenké plátky (doporučuji vyndat semínka), připravíme si cherry rajčata a sýr.
Na připravené těsto nandáme karamelizovanou cibuli, oba druhy rajčat a posypeme rozdrobeným sýrem. Nakonec zalijeme ochuceným máslem s olejem i s tymiánem, osolíme a opepříme. Pečeme na 200°C po dobu 30 minut.

Koláč mi víc chutnal zastudena.

Framboisier

2011-09-01T08:00:00.002+02:00

Když jsem v červenci ochutnala Fraisier, který jsem pekla do výzvy The Daring Bakers', věděla jsem, že ho určitě chci zopakovat. Nadýchaný piškot, lehký krém, šťavnaté ovoce. Efektní vzhled, bezva letní chuť a vlastně celkem jednoduchá příprava.

A tak, když mi docvaklo, že sestra bude mít svátek (jsem fakt hrozná a na tyhle věci zapomínám, takže jsem si vzpomněla fakt skoro pozdě), bylo celkem jasné, že si Fraisier zopakuji hned. Bohužel, v půlce srpna už nejsou jahody takové, jak bych si přála, tak jsem zkusila verzi s malinami - tedy Framboisier (La Frambois - fr. malina).

Darovat dorty se sice asi hodí spíš k narozeninám, ale to nějak nevyšlo. No co, sestra nevypadala, že by byla proti dostávání dortů k svátku, popadla ho i s formou a odjela s ním na víkend kdovíkam. A pak se čtrnáct dní neozvala. Říkala jsem si, že jsou celkem dvě možnosti, proč mi nevolá, aby mi dort pochválila (hahaha). Buď byl hnusnej a ona neví, jak mi to slušně říct, nebo byl jedovatej a je po ní.

Nakonec to nebylo ani tak, ani tak - jen se jí zdál sen, ve kterém mi volala a poděkovala a ráno si prostě myslela, že to byla skutečnost. Stává se vám to? Mně docela často a není to teda nic moc.

Každopádně, jak se zdá, dort byl poživatelný a tak můžu zveřejnit recept. Zkusila jsem totiž jiný korpus a dopadlo to o moc líp něž minule. I když maliny nedrží tak dobře jako jahody. Ale zase líp chutnají. Nebo ne?

Ingredience (na 20cm formu):

3 vejce (žloutky a bílky zvlášť)

90g cukru krupice

1 lžíce vanilkového cukru

citrónová kůra

100g hladké mouky

25g másla (rozpuštěné, zchladlé)

Postup:

Troubu si předehřejeme na 170°C. Dortovou formu vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou.

Z bílků a cukru ušleháme pevný lesklý sníh. Žloutky prošleháme s vanilkovým cukrem a kůrou a opatrně je spojíme se sněhem. Zlehka vmícháme prosátou mouku a máslo.

Hmotu přendáme do připravené formy a uhladíme povrch. Pečeme asi 45 minut. Hotový korpus necháme trochu vychladnout, vyndáme ho z formy a necháme vychladnout (nejlépe na mřížce).

Teď jak jsem napsala "necháme vychladnout na mřížce", tak jsem si vzpomněla na jednu veselou historku. Moje nejmenovaná kamarádka se při pečení řídí mými radami. Doslova. Nedávno se mi svěřila, že netuší, proč se dorty a bábovky nechávají chladnout na mřížce. A tak jí dělám malou přednášku, že je to proto, aby se na nich ve formě nebo při položení přímo na plochu nesrážela vlhkost a nevlhly. Ona na mě kouká a pak bezelstně povídá - to se má předem vyndat z formy?

Takže se zdá, že některé věci nejsou tak samozřejmé, jak si myslím...

Abych nezapomněla - je třeba dokončit dort. Další ingredience i postupy jsou shodné s Fraisierem, jen prostě místo jahod použijeme maliny.

Candylicious! - Výzva The Daring Bakers'

2011-08-27T00:01:00.006+02:00

Přiznávám se bez mučení - srpnová výzva mě vyděsila. Lisa a Mandy pro nás připravily pětadvacet stran receptů na bonbóny, pralinky, cukrovinky, sladkosti a jiné dobroty a my si z nich (nebo z nekonečné řady libovolných "candies") měli vybrat alespoň dva. Jeden druh měl být povinně čokoládový, druhý pak podle naší volby. Jak jsem na sladké, tak bonbóny moc nemusím a vyrábět domácí pralinky mě nikdy nelákalo. Nicméně jsem se rozhodla překonat své vyděšené (a taky otrávené) já, být opravdu odvážná a vyzkoušet to, co mě z daných receptů děsilo nejvíc - temperování čokolády.

První pokus dopadl katastrofálně.

- použila jsem čokoládu z Lidlu (nic neříkejte, ja vím)

- temperovala jsem z teploty 45°C na teplotu 27°C v bytě, kde bylo 28°C

- místo mramorové desky jsem na temperování použila plech

- měla jsou čokoládu všude

- všechny bonbóny byly krásně lesklé do chvíle, než jsem je přestala sledovat ostřížím zrakem a šla spát

- ty tečky tam nejsou schválně, nejsou pěkné a už vůbec ne roztomilé (jsou to zmetky)

marcipánové bonbóny se sušenými brusinkami v hořké čokoládě

Druhý pokus dopadl jen o málo lépe.

- použila jsem čokoládu Lindt (bylo mi líto vzít Valrhonu)

- temperovala jsem z teploty 45°C na teplotu 27°C v bytě, kde bylo 30°C

- abych se nenudila, temperovala jsem dvakrát (ne, neměla jsem tu mísu s čokoládou pokládat přímo na led jen proto, že se teplota zasekla na 31,1°C)

- při prvním pokusu jsem vám lhala - teprve teď jsem měla čokoládu všude

- všechny bonbony byly krásně lesklé, i když jsem je na noc opustila, ale objevily se na nich divné cestičky ze světlých teček

Celkový výsledek je naštěstí spíše pozitivní

- neumím temperovat čokoládu a nechce se mi to zkoušet znovu

- mám domácí bonboniéru pro tátu

- zjistila jsem, co mě v kuchyni fakt nebaví (kromě mytí nádobí)

Vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli sem mám dávat recept, když se to nepovedlo. Ale říkám si, že třeba by to někde chtěl vyzkoušet a dopadne lépe než já, tak nakonec proč ne.

Koktejlové třešně v marcipánu a hořké čokoládě

(podle Pavlíny Berzsiové - která tedy na namáčení třešní používá čokoládovou polevu a o temperování se nezmiňuje)

Ingredience:

10 koktejlových třešní i se stopkami

100g marcipánu

2 lžíce holandského kakaa

100g hořké čokolády (použila jsem 85%)

50g čokoládové rýže

Postup:

Třešně necháme okapat a opatrně je osušíme papírovou utěrkou. Do marcipánu zapracujeme kakao a rozdělíme ho na deset stejných kousků. Do každého kousku zabalíme jednu třešeň.

Ve vodní lázní pomalu rozpouštíme nalámanou čokoládu, až se dostaneme na teplotu 45°C - 50°C. Sundáme z vodní lázně a 2/3 čokolády přelijeme na mramorovou desku. Stěrkou ji roztíráme sem a tam a tam a sem, až má čokoláda teplotu 27°C. Vrátíme jí do uschované třetiny a promícháme. Vrátíme na vodní lázeň a nahřejeme čokoládu na 32°C (pozor, jde to rychle). Opět sundáme z vodní lázně, zabalíme misku do ručníku, aby čokoláda tak rychle nechladla a co nejrychleji do ní máčíme třešně v marcipánu. Každou necháme okapat, obalíme spodek v čokoládové rýži a pokládáme je na pečící papír. Po zatuhnutí můžeme bonbóny dát do papírových košíčků.

Teploty pro temperování platí pro hořkou čokoládu. Pro více informací o temperování, tipy, fotky a videa zkuste kliknou sem.

Pečená zelenina

2011-08-25T20:01:00.000+02:00

Grilovanou nebo pečenou zeleninu můžu pořád. Téměř v jakémkoliv množství, teplou, studenou, jako přílohu i jako hlavní chod. Nejradši mám kombinci lilek-cuketa-paprika, ale nepohrdnu ani cibulí nebo česnekem, na podzim a v zimě dýní, mrkví nebo celerem. Pečené či grilované žampiony většinou sním dřív, než je dám na stůl. Na tenhle recept, který je jednoduchý jako facka, jsem narazila u Adushy na blogu Food4Fun. Vypadá to krásně, chutná to dobře a při přípravě se zašpiní jen prkénko, nůž a zapékací nádoba. Zeleninu jde navíc kombinovat třeba s kus-kusem, bulgurem, rybou, masem, nebo si jí zastudena dopřát s kapkou balzamikového octa a bagetou. Mňam!

Ingredience na 4 přílohové porce:

1/2 cibule

2 stroužky česneku

1 konzerva rajčat (já jsem použila omáčku z čerstvých rajčat, která mi zbyla od plněných paprik)

olivový olej (stačí 2 lžíce)

1 malý lilek

1 malá zelená cuketa

1 malá žlutá cuketa

1-2 červené papriky

hrst čerstvého tymiánu

sůl, pepř

Postup:

Troubu si předehřejeme na 190°C. Na dno zapékací nádoby dáme rajčata smíchaná s najemno nasekanou cibulkou a česnekem (příště asi česnek i cibuli předem opeču na pánvi, protože cibule se neudělala dost a tak jsem jí z jídla vyďoubávala), osolíme a opepříme. Všechnu zeleninu nakrájíme na tenké plátky a naskládáme na rajčatovou omáčku. Pokapeme olejem, osolíme, opepříme a posypeme tymiánem. Přikryjeme pečícím papírem a pečeme 45-60 minut (na posledních 10 minut jsem papír sundala). Zelenina by měla být měkká, ale ne rozvařená.

Cuketová polévka

2011-08-19T16:20:00.000+02:00

Miluju polívky. Nejradši krémové zeleninové, ale dobrý vývar s křupavou zeleninou a nadýchanými nočky nebo poctivá gulášovka mají taky něco do sebe. A nebo bramboračka s houbami, kulajda, francouzská cibulačka a gazpacho. Boršč, čočková, mrkvová (jak jí dělají v Čestru), vietnamské phở nebo japonský ramen. Jsem prostě polívková holka.

A tak, když jsem u Anety narazila na recept na polévku z cuket, které jsem zrovna měla v lednici, neváhala jsem ani minutu. Peníze do kapsy, žabky na nohy, sluneční brýle na oči a šup do řeznictví pro maso na vývar. Masox a jemu podobné mají totiž k nám domů vstup zakázán. Zkoušeli jste k té nevábné hnědé kostce někdy čmuchnout? Fuj! Připravit vývar není žádná věda, kdo by nevěděl jak na to, tak svělý článek sepsala nedávno Adusha z blogu Food4Fun. Anetin recept jsem trošku odlehčila, když máme to léto, ale i tak zůstala polévka strašně moc dobrá.

Ingredience:

40g másla

2 lžíce olivového oleje

1 velká cibule

2 stroužky česneku

1 sušená chilli paprička

1kg neoloupaných cuket (menší kusy jsou lepší)

2 větvičky petrželové natě

3/4l kuřecího vývaru

sůl, pepř

chlebové krutony

Postup:

Na másle s olivovým olejem necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, rozpláclý česnek (pak ho vyndáme nebo tam dáme nasekaný a vyndavat ho nebudeme) a papričku (s tou zacházíme stejně jako s česnekem). Přidáme na plátky nakrájenou cuketu a petrželku a necháme 10 minut dusit. Přilijeme vývar a vaříme, až je cuketa měkká, nemělo by to zabrat více než 15-20 minut. Polévku rozmixujeme dohladka a dochutíme solí a pepřem. Podáváme s chlebovými krutony.

Vanilkový cheesecake s kozím sýrem a malinami - narozeninový

2011-08-18T22:55:00.000+02:00

Pokouším se teď omezit konzumaci sladkostí, takže tenhle post je pro mě tak trochu mučení. Když si vzpomenu, jak strašně dobře chutnal ten kousek, který mi dala oslavenkyně... Achjo. Někdo jiný si ale třeba kousek nebo dva může dát, takže směle do toho. Pokud jste byli na letošním Prague Food Festivalu, mohli jste kozí cheesecake vyzkoušet v restauraci Mozaika. Jestli vám chutnal ten jejich, slibuju, že ten můj vám bude chutnat ještě víc.

Ingredience na 20cm dort:
150g oblíbených sušenek (např. shotbreads z Marks and Spencer)
50 - 70g másla (na máslovější sušenky stačí méně)
---
300g sýra Philadelphia
200g čerstvého kozího sýra
100g cukru krupice
60g domácího vanilkového cukru (nebo 2 lžičky vanilkového extraktu+60g cukru)
10g hladké mouky
3-4 vejce
2 lžíce zakysané smetany
---
maliny
1/2 balíčku bezbarvého dortového želé (lze vynechat)

Postup:
Dno rozkládací dortové formy vyložíme pečícím papírem. Troubu zapneme na 180°C.
Sušenky rozmixujeme ve foodprocesoru, přidáme studené máslo nakrájené na kousky a dáme tomu ještě několik pulzů, až se hmota spojí (nebo sušenky rozdrtíme a smícháme s rozpuštěným máslem). Sušenkovou hmotu napěchujeme do připravené formy a dáme péct na 5 minut.
Zatím si připravíme krém. Všechny ingredience by měly mít pokojovou teplotu. V míse utřeme oba sýry se vším cukrem dohladka. Vmícháme mouku a po jednom zapracujeme všechna vejce. Nešleháme, pouze zlehka mícháme - naším cílem je ingredience spojit, ne našlehat. Nakonec vmícháme smetanu a krém vlijeme na předpečený sušenkový základ.
Cheesecake je nejlepší péct ve vodní lázni. Bohužel, někdy se stane, že voda se dostane do formy i přes to, že je pečlivě obalená alobalem. Výsledkem je pak rozmáčený korpus. Dobrým kompromisem mezí tímhle ideálem a pečením napřímo, je vložit do trouby pekáč s horkou vodou a co nejblíže nad něj umístit formu. Já používám tenhle pekáč s mřížkou. Vodu dám jen po mřížku a na ni položím svůj cheesecake.
Pečeme na 180°C po dobu 15 minut, poté teplotu snížíme na 120°C a pečeme ještě hodinu. Cheesecake nesmí zhnědnout, jeho povrch by se měl po vytažení z trouby lehce třást.
Hotový cheesecake necháme ve formě vychladnout při pokojové teplotě, potom přemístíme do lednice a necháme ho tam přes noc.
Povrch dortu posázíme malinami. Želé připravíme podle návodu na obalu a štětcem potíráme maliny. Nedáváme želé moc, spíše jenom lehce překryjeme maliny, aby neosychaly.

Plněné papriky v rajské omáčce

2011-08-16T18:36:00.000+02:00

Obávám se, že plněná paprika je jedno z těch jídel, která někteří nenávidí už od základky. Mně tohle trauma školní jídelny minulo, protože ani kuchařky v ZŠ Mendíků ani máma, plněné papriky nikdy nedělaly. Jenže se mi nikdy nelíbilo, jak vypadají. Svrasklé, blemcavé a vůbec téměř odpudivé (ty papriky samozřejmě). Pak jsem je někde ochutnala (znáte ty situace, kdy prostě na stůl dostanete jídlo a není jiná volba, než ho sníst) a zjistila, že to není až taková hrůza. Přiznám se, že mi dokonce zachutnaly a od té doby si je dávám často, když je mají někde na menu.
No oni je zas tak moc nemají, což je velká škoda a tak jsem se rozhodla, že si je udělám doma. Na trhu na Kubáni měli pěkná voňavá rajčata i pevné zelené papriky, sobotní oběd byl tedy jasný. Jenže - jak se to vlastně vaří? Každý recept říkal něco jiného, některé byly jednoduché, jiné složité, ale většina po mně chtěla, abych zašpinila několik hrnců a dokonce i pekáč! Nemám myčku a jestli nějakou domácí práci opravdu nesnáším, tak je to určitě mytí nádobí. Rozhodla jsem se tedy volně inspirovat Klárou a uvařit to všechno v jednom hrnci. Pravda je, že moc přesně nevím, kolik čeho bylo, ale pokusím se alespoň o přibližný recept. Protože to bylo děsně dobrý.

Ingredience:
3/4 kg rajčat
olivový olej
1 střední cibule
4 papriky
400g mletého masa (dala jsem směs vepřového a hovězího)
2 lžičky syrové rýže
sůl, pepř, cukr, tymián

Postup:
Rajčata navrchu křížem nařízneme, spaříme krátce v horké vodě, oloupeme a nakrájíme na kousky. V hluboké pánvi na olivovém oleji necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme rajčata a tymián a necháme pod pokličkou dusit. Zatím z paprik odstraníme semínka a naplníme je směsí osoleného a opepřeného masa s tymiánem a rýže. Když jsou rajčata měkká, omáčku rozmixujeme dohladka a můžeme také propasírovat přes jemné síto. Mně se zdálo, že je omáčky málo, tak jsem ještě přidala zbytek omáčky z pečených rajčat, co jsem měla v lednici. Dodala sice skvělou chuť a rajskou jsem už nemusela doslazovat, ale bylo jí nakonec k paprikám zbytečně moc. Omáčku osolíme, opepříme, podle chuti můžeme i osladit. Vložíme do ní naplněné papriky a pod pokličkou dusíme asi 40 minut. Podáváme jen tak, s rýží, těstovinami, knedlíkem nebo třeba kus-kusem.

Papriky si nečekaně zachovaly jak docela pěknou barvu, tak i konzistenci a nebyly ani šedivé ani rozblemcané. Omáčka byla docela oranžová, oproti té protlakové. Ale víte co? Mňam!

Vanilková zmrzlina

2011-08-03T13:21:00.000+02:00

Venku to konečně zase vypadá, že je srpen a ne listopad, takže už se nemusím bát zveřejnit recept na zmrzlinu, který jsem zkoušela asi před čtrnácti dny.
Vlastně mě nikdy ani nenapadlo si dělat domácí zmrzliny; nemám strojek a mrazák mívám beznadějně plný. Jenže pak se přihodilo, že jsem nutně potřebovala větší než malé množství bílků a tak jsem v kuchařce hledala, kde upotřebit ty žloutky. No a našla jsem právě recepty na zmrzliny, kde se žloutků spotřebuje... no, až je člověku stydno. Pokud tedy máte zdroj dobrých vajec (jako třeba vlastní slepice nebo babičku vlastnící slepice), je zmrzlina dobrá volba, jak se příjemně zbavit přebytků. Z bílků (které v lednici vydrží třeba i pět dnů), pak můžete vyzkoušet třeba Pavlovu, Laskonky nebo potrénovat macarons.

Recept je z Velké domácí cukrářky od Pavlíny Berzsiové,

Ingredience:
300ml smetany
200ml mléka
100g cukru krupice
1 vanilkový lusk
špetka soli
8 žloutků
50g medu

Postup:
Smetanu a mléko svaříme s polovinou cukru, solí a dření z vanilkového lusku.
Žloutky vyšleháme ve vodní lázni spolu se zbylým cukrem do husté pěny. Moje rada zní - vezměte si opravdu velkou nádobu, dost to nabude a budete ještě přilévat smetanu s mlékem.
Horkou smetanovou směs zašleháme do žloutkové pěny a mícháme ve vodní lázni do zhoustnutí. Odoláme pokušení hodit to na přímý oheň, děláme zmrzlinu, ne míchaná vajíčka.
Odstavíme z vodní lázně, přidáme med, necháme ho rozpustit a pak krém zchladíme v ledové vodní lázni (do dřezu napustíme studenou vodu, přidáme led). Krém přecedíme přes husté sítko a dáme vychladit do lednice asi na 4 hodiny. Pokud jsme šťastnými majiteli zmrzlinového strojku, tak použijeme ten, pokud ne, krém promícháme a dáme - nejlépe v nerezové misce - do mrazáku. Během mrazení několikrát promícháme pomocí ponorného mixéru nebo metličky, aby zmrzlina byla hladká s jednolitou strukturou.
Podáváme jen tak nebo s ovocem či karamelem a šlehačkou.

Miluju léto!

Fresh Fraisier - Výzva The Daring Bakers'

2011-07-27T16:37:00.002+02:00

Výzvu pro tento měsíc si pro nás připravila Jana z blogu Cherry Tea Cakes. Naším úkolem bylo vytvořit Fraisier. Je to francouzský dort, který se skládá ze dvou vrstev piškotu, které jsou spojeny krémem s jahodami (la fraise je francouzsky jahoda), které by měly po obvodu koukat a dort tak hezky ozdobit. Vršek dortu je pak pokrytý mandlovou pastou. Měli jsme povoleno použít i jiné ovoce než jahody, ale protože na trhu ještě nějaké měli, rozhodla jsem se zůstat u klasiky a udělat pravý Fraisier (ať nikoho ani nenapadne, říkát mému krásnému dortíku Jahodáč, ať už se to nabízí sebevíc!).

Příprava dortu není náročná, chce to jen trochu času - doporučuji si tedy práci rozvrhnout do alespoň dvou dnů. První den upečeme piškot a uvaříme krém a sirup, druhý den Fraisier sestavíme a necháme zatuhnout.

Původní recept i s různými variantami najdete tady - recept na piškot jsem dodržela, krém jsem udělala jiný, ale rozhodně doporučuji vzít radši vlastní osvědčený recept na nadýchaný piškotový korpus, protože tenhle nebyl úplně oukej.

Základní "chiffon cake"

Ingredience (na 20cm formu)

155g hladké mouky

1 lžička prášku do pečiva

100g cukru krupice

špetka soli

60ml oleje

3 žloutky

95ml vody

1 lžička vanilkového extraktu (nabo nahradit část cukru vanilkovým)

kůra z jednoho citrónu

5 bílků (hlasuji pro použití 3 bílků)

1/4 lžičky citrónové šťávy

Postup:

Troubu si předehřejeme na 160°C. Dno rozkládací dortové formy vyložíme pečícím papírem - nevymazáváme boky.

Do velké mísy prosejeme mouku s práškem do pečiva a přidáme cukr (3 lžíce si necháme bokem) a sůl. Promícháme.

V jiné misce prošleháme olej, žloutky a vodu s vanilkovým extraktem a nastrouhanou kůrou. Vlijeme do mísy se suchou směsí a promícháme dohladka.

Bílky šleháme do pěny, přidáme citrónovou šťávu a cukr a ušleháme lesklý pevný sníh.

Asi třetinu sněhu opatrně zapracujeme do těsta, abychom ho nadlehčili a poté vmícháme zbylé dvě třetiny.

Hmotu nalijeme do připravené formy a pečeme asi 45 minut, propečenost můžeme vyzkoušet pomocí špejle. Piškot necháme vychladnout ve formě, poté objedeme kraje nožem, sundáme boky formy i dno s pečicím papírem, zabalíme do potravinářské fólie a dáme do lednice, kde vydrží až čtyři dny.

Žloutkový krém (recept z joyofbaking.com)

Ingredience:

3 žloutky

50g cukru krupice
20g hladké mouky
20g kukuřičného škrobu
300ml plnotučeného mléka

1/2 vanilkovéhu lusku

Postup:

V (neplastové) míse promícháme cukr a žloutky a přidáme mouku prosátou s kukuřičným škrobem. Důkladně rozmícháme.

Mléko spolu se semínky vyškrábanými z vanilkového lusku (můžeme přihodit i samotný lusk) přivedeme k varu a stáhneme z ohně. Vanilkový lusk vyndáme (můžeme ho opláchnout, nechat uschnout a vložit do dózy s cukrem). Horké mléko velmi pomalu naléváme do cukrovo-žloutkové směsi, kterou neustále mícháme metličkou, aby se vajička nesrazila.

Směs vrátíme do kastrolu a na mírném ohni za stálého(!) míchání zahříváme k bodu varu, pořád mícháme(!) a vaříme ještě asi půl minuty až minutu, až krém zhoustne. Přelijeme do čisté misky a zakryjeme potravinářskou folií tak, aby se dotýkala povrchu - to zabrání vytvoření škraloupu. Necháme vychladnout a poté přednáme do lednice, kde krém vydrží až tři dny.

Cukrový sirup

Ingredience:

75g cukru krupice

80ml vody

Postup:

Cukr s vodou zahříváme v kastrolu, dokud se cukr nerozpustí. Není nutné míchat, ale ničemu to nevadí. Sirup můžeme skladovat v lednici až měsíc.

Fraisier

Ingredience:

1 "chiffon cake"

1 dávka cukrového sirupu

4g práškové želatiny
1/2 lžíce studené vody

250ml smetany ke šlehání

1 dávka žloutkového krému

900g jahod

50g marcipánu

Postup:

Boky rozkládací dortové formy obalíme potravinářskou fólií a položíme na servírovací tác.

Piškot podélně rozřízneme na dvě části, spodní dáme do připravené formy. Pokapeme polovinou cukrového sirupu.

Omyté a očištěné jahody nakrájíme na poloviny a naklademe je po obvodu dortu, řeznou stranou směrem ke stěně formy.

Želatinu necháme nabobtnat ve vodě. Ve vodní lázni zahřejeme asi 4 lžíce žloutkového krému na teplotu 50°C. Přidáme nabobtnalou želatinu a rozmícháme jí v krému dohladka. Vmícháme zpět do vychlazeného krému.

Ušleháme šlehačku a smícháme jí se žloutkovým krémem. Pomocí cukrářského sáčku nastříkáme krém mezi jahody a tenkou vrstvu na celý povrch dortu.

Zbylé jahody pokrájíme na dorobnější kousky a nasypeme je doprostřed na krém. Na ně nastříkáme krém, jen trošku si necháme navrch.

Zakryjeme druhou polovinou piškotu, ten pokapeme druhou zbylým cukrovým sirupem a pomažeme zbytkem krému.

Na ploše posypané moučkovým cukrem vyválíme z marcipánu kruh o průměru 20 cm a položíme ho navrch.

Dort zakryjeme potravinářskou fólií a necháme zatuhnout alepspoň 4 hodiny, lépe ale přes noc.

I přes to, že dané recepty nepovažuju za dobré, dort mi strašně moc chutnal a už se chystám na další verzi. Měkoučký piškot, nadýchaný krém, čerstvé ovoce - co víc si od léta přát?

Omáčka z pečených rajčat

2011-07-22T14:21:00.000+02:00

Rajčata začínají být ve formě a tak je potřeba toho využít a zásobit se na zimu. Omáčka z kupovaných plechovkových soudkových rajčat je podle mě docela dobrá, ale pečení rajčatům dodá skvělou chuť. Navíc mám v poslední době z vlastnoručně vyrobených marmelád, sirupů a podobných věcí strašně dobrý pocit.

Recept je z kuchařky Zpátky domů od Hanky Michopulu a hned jak jsem ho viděla, hned jsem na tu omáčku dostala chuť. Je to velmi jednoduché, práce téměř žádná a výsledek více než uspokojivý. Otázkou je, jak dlouho vydrží, když nemáme špajz a lednice je nám věčně malá. Sice to moc nechápu, jak je možné, že dvěma lidem nestačí jedna velká lednice, ale prostě to tak je.

Ingredience (na cca 500ml sklenici omáčky):

1kg zralých středně velkých rajčat

1 lžíce třtinového cukru (pokud jsou rajčata hodně sladká, lze vynechat)

4 stroužky česneku

hrst čerstvého tymiánu

olivový olej

Postup:

Troubu si rozehřejeme na 110°C. Omytá a osušená rajčata překrojíme na polovinu a naskládáme řezem nahoru na pekáč vymazaný olivovým olejem. Posypeme cukrem a pokapeme olivovým olejem, do kterého jsme prolisovali česnek - pokud možno se snažíme trefit na rajčata, ne mimo ně. Nakonec posypeme tymiánem a dáme péct na minimálně dvě, lépe však tři hodiny. Ještě horká rajčata plníme do zavařovací sklenice, kterou jsme předem vypláchli horkou vodou a 10 minut nechali osušit v troubě na 145°C. Ihned zavíčkujeme.

Loni jsem podle stejného receptu dělala sušená rajčata, který jsem pak nakládala do oleje. Postup je úplně stejný, jen dobu pečení protáhneme alespoň na šest hodin.

Pstruh s pečenou zeleninou

2011-07-19T14:43:00.000+02:00

Sobota ráno a já vyrážím na trh na náplavce s jasným úkolem. Zakoupit čerstvé pstruhy na oběd. Mají je tam živé, pěkně v kádi. Řeknete si, kolik jich chcete, jeden chlapík je zabije, druhý vykuchá a pečlivě zabalí. Čerstvější už na talíř přijít nemůžou (leda bych si je zabila sama až doma, ale na to si fakt netroufám).
Další sobota ráno, já natěšená na čerstvé pruhy, ale kádě nikde. Nápad na lehký oběd je v tahu a já přemýšlím, co teda sakra uvařím. U stánku s kapřími hranolky prodávají i pstruhy a i když prodávající chlapec nevypadá čerstvě, má pstruhy v polystyrenové bedně na ledu (a vypadají líp než on), a tak se odvažuju a dva si přeci jen beru. Už cestou se mi zdá, že z tašky cítím rybinu (tímto se omlouvám spolucestujícím z tramvaje číslo sedm), doma jí cítím ještě víc, ale na pohled i na omak se mi ryby pořád zdají v pořádku. Drahý jím důvěřuje taky a nakonec jednoho k obědu doopravdy sní. Já jsem se ovšem "samovystresovala" a nejsem schopná rybu pozřít. Oproti voňavému a šťavnatému kousku z minulého týdne je tohle prostě smradlavý zoufalec a já mám slabý žaludek. Obědvám pečenou zeleninu s chlebem.
Pokud se vám tedy povede koupit čerstvého pstruha (unavenému chlapci od kapřích hranolků jeho unavené pstruhy raději nechte), dejte si báječný letní oběd. Kdo má zahradu s grilem, vyhrává.

Ingredience:
čerství pstruzi
hladkolistá petržel
čerstvý tymián
sůl, pepř
olivový olej
---
cuketa, lilek, papriky, rajčata, nové brambory, česnek, cibule, ...
olivový olej
sůl
čerstvý tymián

Postup:
Troubu předehřejeme na 190°C. Zeleninu pokrájíme na přiměřeně stejné kusy a rozložíme jí do pekáčku vymazaného olivovým olejem (lilek můžeme nechat předem vypotit, rajčata dáme zatím stranou). Pořádně osolíme, přidáme tymián a pokapeme olejem. Pečeme asi 30 minut, na posledních 10 přidáme rajčata.
Vykuchané a očištěné pstruhy omyjeme pod proudem vody, osolíme a opepříme zvenku i zevnitř a do břišních dutin jim nacpeme bylinky. Opékáme je na grilovací pánvi lehce potřené olejem 10 minut z každé strany.

V případě, že nějaká pečená zeleniny zbyde, nechte ji vychladnou a přendejte do misky (brambory raději snězte zatepla). K oleji, který zbyl na pekáči, přimíchejte podle chuti balsamico, zalijte zeleninu a dejte vychladit do lednice. S čerstvou bagetou a pořádně vychlazeným bílým vínem je to skvělá letní večeře.

Třešňový koláč s krémem

2011-07-11T15:15:00.000+02:00

Znáte to - jdete na trh nakupovat a přinesete spoustu věcí, které se musí ihned zpracovat, ale nemáte žádný nápad. Otevřete tedy kuchařku, listujete a hledáte. Třešně... koláč... Třešňový koláč s krémem. Vypadá to dobře, ingredience mám, jdu na to. Bezva, těsta je skoro dvojnásobek, než je potřeba. Super, krému i třešní taky. Počkat - nelistuju náhodou kuchařkou Apetitu? Poslední dobou se mi to stává často, že jejich recepty prostě nefungují. Zajímalo by mě, jestli je všechny opravdu zkoušejí, jak se chlubí na titulce každého čísla časopisu, nebo jestli jen převezmou recept a fotku z BBC nebo odkud a konec. Občas mi to tak připadá a pěkně mě to štve. Nicméně koláč je moc dobrý a po pokrácení je recept použitelný.

Ingredience na formu o průměru 27cm:
70g cukru moučka
140g vychlazeného másla
210g hladké mouky
1 vejce
---
500g třešní
130g přírodního cukru
3 lžíce amaretta (v originále je třešňovice)
70g mletých mandlí
2 vejce
citrónová kůra
190ml smetany (na vaření či na šlehání)
50g rozpuštěného másla

Postup:
Třešně vypeckujeme, dáme do mísy, zasypeme dvěma lžícemi cukru, zalijeme likérem/pálenkou a necháme nejméně půl hodiny macerovat.
Z prvních čtyř ingrediencí rychle vypracujeme těsto, přikryjeme ho fólií a dáme na půl hodiny vychladit. Potom ho na lehce pomoučněné ploše vyválíme a vyložíme jím formu. Opět dáme chladit, nejlépe do mrazáku.
Zapneme si troubu na 190°C. Korpus propícháme vidličkou, položíme na něj kolečko pečícího papíru a zasypeme vrstvou suchých fazolí nebo jiných luštěnin - to zabrání nafouknutí a vyboulení korpusu. Pečeme asi 15 minut, sundáme papír s fazolemi a dopečeme dozlatova - ještě asi 5-10 minut.
Zatím si připravíme náplň. K prošlehaným vajíčkům přidáme mandle, zbylý cukr, citrónovou kůru, smetanu i lehce zchladlé máslo. Nakonec vmícháme třešně (i se štávou, kterou mezitím pustily). Náplň vlijeme na korpus a pečeme 40 minut. Krájíme až po vychladnutí, koláč můžeme posypat moučkovým cukrem.

Mňam - sladké těsto podobné lineckému, mandlová náplň a šťavnaté třešně. Já prostě miluju léto!

2. narozeniny (opět s dortem)

2011-07-08T07:30:00.004+02:00

Na oslavu prvních narozenin jsem všechny oblažila sentimentálním povídáním o tom, proč jsem si založila blog, jak mi dělá radost, když moje výplody někdo čte a dokonce si najde čas mi i napsat. Na druhé narozeniny se pokusím být stručnější, ale nic neslibuju.
Za ten rok jsem se stihla přestěhovat, navařit a napéct kopec dobrot a jen několik málo nepovedeností, sepsat 67 receptů nebo jiných zápisků o jídle (jenom?), přihlásit se do The Daring Bakers, psát recenze pro scuk a poznat tak skupinu jídlem stejně či více postižených lidí, nakoupit kupu pekařských nezbytností, přemluvit novou troubu ke spolupráci v oblasti macarons, objevit a obdivovat spoustu nových foodblogů, absolvovat kurz vaření a senzorické zkoušky a zamilovat se do pečení chleba. Naučila jsem se vstávat v sobotu brzy ráno a jít na trh (nevídané), uvařit kynuté knedlíky, používat matematicko-fyzikální tabulky v kuchyni (ne zcela úspěšně) a dokonce vypěstovat bylinky za oknem (přiznávám, že to je spíš drahého zásluha). Přemohla jsem se a ochutnala od dětství nenáviděná játra (nic moc, ale už je dokážu udržet v žaludku), bůček (pořád fuj), krevety (říkal někdo krevety? ano? dám si jich tak kilo), nakládané chobotničky (mňam) a lečo (jak jsem ho doma nesnášela, tak teď netuším proč).
Za ten rok mi přibyla velká spousta nových čtenářů - každý další mě vždycky nejdřív překvapí a následně se dostaví pocity jako je štěstí, zadostiučinění, radost (a malá kapička pýchy), spolu se stresem a divným pocitem zodpovědnosti. Chtěla bych poděkovat, že si najdete čas a přidáte se mezi fanoušky, protože mi to dělá vážně radost, stejně jako milé (i kritické - ale podepsané prosím) komentáře, které tu necháváte. Musím (a chci) poděkovat mému drahému - za všechno a taky tátovi, který je nejnadšenějším konzumentem čehokoliv, co mu donesu.
No, vypadá to, že jsem nebyla stručnější, ale taková už prostě jsem. Ukecaná. Takže teď už konečně k dortu. Stejně jako loni jsem vzala recept, který jsem získala od Lukáše Pohla na cukrářském kurzu v Prakulu a stejně jako loni se mi ne zcela povedl. Opět se to podařilo docela dobře zachránit a zamaskovat a dort je jedlý. Nutně ovšem potřebuji kurz potahování dortů marcipánem, protože ty hrby a varhánky, které jsou z té strany dortu, kterou nevidíte, jsou ostudné.

Dort Schwarzwald podle Lukáše Pohla

Ingredience:
8 vajec
190g marcipánu
95g cukru krupice
165g hladké mouky
20g kakaa
---
225ml + 400ml smetany ke šlehání
240g hořké čokolády (min. 60%)
50g glukosy (použila jsem golden sirup)
---
500g čerstvých nebo mražených višní
150g cukru krupice
---
marcipán na potažení

Postup:
Práci si rozvrhneme do dvou dnů a bude to hračka - pokud to nezkazíte jako já.
Nejdřív si připravíme mandlový piškot. Troubu předehřejme na 165°C, dortovou formu vymažeme máslem. Mouku prosejeme s kakaem. Vejce, marcipán a cukr vyšleháme ve vodní lázni do lehoučké a nadýchané pěny (ano, šlehala jsem málo - piškot mám tuhý) a zlehka vmícháme směs mouky a kakaa. Přendáme do připravené formy a pečeme asi půl hodiny.
Zatímco se peče piškot, připravíme náplň. 225ml smetany a glukosy (golden sirup) přivedeme k varu, sundáme z ohně a přidáme nalámanou čokoládu. Pomocí ponorného mixéru vymícháme dohladka - teplota během zpracování nesmí klesnout pod 45°C. Měřila jsem to svým skvělým novým teploměrem a pokud se nebudete flákat a koukat kde co lítá, tak během zpracování skončíte tak na 55°C úplně v pohodě. Hladkou směs uložíme do druhého dne v lednici.
Ke zdárnému konci první - přípravné - fáze zbývají višně. Ty spolu s cukrem svaříme do medova a necháme vychladnout.
Druhý den, kdy máme všechny součásti dortu připravené, se můžeme pustit do sestavení dortu.
Čokoládovou směs pomocí ručního mixéru promícháme dohladka, přidáme zbylou vychlazenou smetanu a vyšleháme. Tady jsem to opět nějak pokazila a v krému mám nerozšlehané kousky čokoládové směsi - dál jsem ale šlehat nemohla, neb bych to srazila. Takže rada zni - čokoládovou směs před zašleháním smetany pořádně promíchat.
Korpus podélně rozkrojíme na dvě části. Na servírovací tác dáme okruží z dortové formy, na dno umístíme první část korpusu a na něj asi polovinu našlehané náplně. Na tu naklademe višně a na ně asi 3/4 zbylé náplně. Navrch posadíme druhou část korpusu a vršek potřeme zbylým krémem. Dáme vychladit.
Pracovní plochu posypeme moučkovým cukrem a vyválíme marcipán tak, aby nám vystačil na potažení celého dortu. Vyndáme ho z lednice, opatrně sundáme formu a podle našich schopnosti se co nejpečlivěji pokusíme potáhnout dort. Když se nám to tak úplně nepovede, obarvíme kousek marcipánu (v mém případě gelovým barvivem a kakaem) a nedokonalosti překryjeme - puntíky zvládneme i my nešikovní.

Višňový džem s marcipánem

2011-07-06T22:34:00.000+02:00

Tentokrát jenom v krátkosti. Uvažovala jsem, jestli mám recept vůbec zveřejňovat, ale protože blog jsem ze začátku založila více méně jako svojí soukromou sbírku receptů, o které nechci přijít, tak jsem se rozhodla ho sem dát. Recept je od Martiny z blogu Dulce de Leche a je opravdu skvělý. Kombinace višní a marcipánu je prostě dokonalá a to říkám i přes to, že po vypeckování višní budeme muset malovat a během vaření jsem musela vytírat. Jo a taky jsem si opařila ruku.

Ingredience:
1kg vypeckovaných višní
500-750g cukru krupice
100g marcipánu
šťáva a kůra ze 2 citrónů
pár kapek mandlové esence (neměla jsem, ale i bez ní je to fakt pecka)

Postup:
Višně vaříme spolu s citrónovou šťávou a kůrou asi 25 minut, aby pustily šťávu. Přisypeme cukr, necháme ho rozpustit a přidáme marcipán. Vaříme a mícháme, dokud se marcipán nerozpustí a džem nezačne houstnout. Teď je ta pravá chvíle na přidání mandlové esence. Nakonec džem přendáme do horkých suchých sklenic, ihned zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. Po vychladnutí otočíme zpět a máme hotovo.

... a taky jsem se chtěla pochlubit tématickou manikúrou

Tvarohové knedlíky (podruhé)

2011-07-05T14:44:00.001+02:00

Letošní jahody jsou pryč, ale s receptem na tvarohové jahodové knedlíky se můžu těšit na příští rok. Tyhle jsou z jedněch z posledních kunratických - a to se na mě málem nedostalo. Stojím na Kubáni ve frontě, přede mnou asi šest lidí a maximálně dvacet krabiček jahod. "Prosím čtyři" říká paní a láduje je do už tak nacpané tašky na kolečkách. "Nejsi ňáká nenažraná, babo", myslím si já. Hypnotizuju nebohé nakupující zlými pohledy. Jestli na mě nezbyde alespoň jedna krabička, tak... tak... tak budu strašně smutná. Zbyla, dokonce jsem si vzala dvě (nejsem ňáká nenažraná?!) a zůstalo tam i pro těch pár lidí za mnou (nejsem zas tak nenažraná!).

Tvarohové knedlíky s krupicí podle Marie Janků-Sandtnerové

Ingredience (pro 2-3 osoby - 18 knedlíků o velikosti ping-pongového míčku):
60g změklého másla
3 žloutky
špetka soli
250g tvarohu (kostku, ne vaničkový)
sníh ze 3 bílků
300g krupice
10g hrubé mouky
---
18 malých jahod (drahý chtěl knedlíky plněné, já ne, takže jsem udělala půlku knedlíků plněnou a druhou prázdnou)
---
tvrdý tvaroh, máslo, cukr moučka / jahodová omáčka (co kdo rád)

Postup:
Na knedlíky si dáme vařit velký hrnec vody a než se přivede k varu, uplácáme knedlíky. Máslo utřeme se žloutky a solí do pěny. Přidáme tvaroh a pořádně promícháme. Nakonec zapracujeme krupici a mouku, zlehka vmícháme sníh a z těsta vytvarujeme knedlíky, můžeme do nich schovat jahodu. Vaříme je 6-7 minut, rychle je vybereme děrovanou naběračkou a propícháme vidličkou, aby unikla pára. Plněné knedlíky podáváme s rozpuštěným máslem, bohatě sypané cukrem a tvarohem (u nás doma se tomu mixu, co se z toho udělal na talíři, říkalo "mumláníčko" a čím víc jsme ho na talíři měli, tím větší radost vládla kolem stolu). Prázdné knedlíky přelijeme jahodovou omáčkou jako v minulém receptu.

Do tvarohového těsta samozřejmě můžeme zabalit téměř jakékoliv ovoce (já nejradši meruňky), nadělat si knedlíky do zásoby a zmrazit. Doporučuji je nejdřív zmrazit na tácu a teprve pak je sesypat do pytlíků, protože jinak se celé pokrčí a pochroumají a slepí a při vaření vám z nich vyleze ovoce a bude to celé k ničemu.

Nakonec jeden takový malý téměř coming-out bych řekla. Chystám se založit si ještě jeden blog - tentokrát módní. Kdo totiž nemá fashion blog, ten je naprosto out. A já doufám, že mě fashion bloggerky v cool a in outfitech přijmou mezi sebe a fashion bloggeři v pyžamech mě vezmou na kávu do Slavie, že se naučím sexy pózy a výrazy na focení nových oblečků, které dostanu od Katek ze showroomu H&M. Že můj život konečně bude k něčemu. Já vím, že vysmívat se postiženým není slušné, ale já to myslím opravdu upřímně - důkazem budiž moje první fashion-fotka.

bermudy (pánské) - second hand (zapůjčeno od drahého)
kabelka - vintage prkýnko s meruňkovými knedlíky

Od filo těsta k baklavě - Výzva The Daring Bakers'

2011-06-27T18:09:00.001+02:00

Každý první den v měsíci se nemůžu dočkat zveřejnění nové výzvy Odvážných pekařů. Často hádám, co to bude, nebo spíš co bych si přála, aby to bylo, ale zatím jsem se nikdy netrefila. Červnový úkol - tedy domácí filo těsto a z něj vytvořená baklava - jsem opět neuhodla, ale udělal mi opravdu velkou radost. To je ta pravá výzva pro odvážné pekaře! Žádná dávačka, ale pěkná dřina. Uhnětat těsto, vyválet a vytahat pláty tenké jako papír a pak z toho poskládat ukrutně sladkou baklavu. Já jí sice nejím, ale můj táta se po ní může utlouct. Když nad tím tak přemýšlím, tak celou dovolenou v Turecku i Bulharsku jsem zvládla bez dezertu, protože tyhle orientální cukrovinky mi nic neříkají.

Červnovou výzvu pro nás připravila Erica z Erica's Edibles. Protože jsem baklavu ještě nikdy nedělala, dodržela jsem recept a nepokoušela se o žádné experimenty. Vzhledem k tomu, že táta je jediný v okolí, kdo baklavu jí, jsem udělala jen poloviční dávku. Původní recept s fotopostupem a videem najdete zde.

Nejdříve si připravíme filo těsto

Ingredience (na cca 22x15cm formu):
185g hladké mouky (s vysokým obsahem lepku - třeba Babiččina volba nebo Šumavská mouka 00)
špetka soli
105ml vody
30ml rostlinného oleje
1/2 lžičky octa

Postup:
Do mísy prosejeme mouku se solí, přidáme vodu smíchanou s octem a olejem. Mícháme buď vařečkou, nebo lépe v robotu s "K" metlou, až se ingredience spojí. Pokud je směs moc suchá, opatrně přidáme vodu. Nástavec v robotu vyměníme za hnětací hák (nebo vařečku za ruce) a necháme hníst asi 10 minut (nebo hněteme ručně asi 20 minut). Vznikne nám krásně hladké, elastické těsto. Pokud jsme hnětli v robotu, dáme těstu ještě dvě minuty ruční péče a pořádně ho prohněteme, během toho s ním několikrát můžeme pořádně prásknout o podložku. Vytvarujeme bochánek, potřeme ho olejem, zabalíme do potravinové fólie a necháme ho odpočinout 30-90 minut. Čím déle, tím lépe - moje filo se povalovalo na lince asi 2,5 hodiny.
Během této doby si připravíme ořechovou náplň (na její recept dojde, tohle je jen pro informaci).
Z odpočinutého těsta odkrajujeme kousky o velikosti pingpongového míčku (nebo spíš o kousek menší) a na pořádně pomoučněné ploše je vyvalujeme co nejtenčeji to jde, do tvaru přibližně stejného, jako má naše forma. Mrkněte se na video nebo alespoň na fotky, ať si uděláte představu, jak na to. Jde to i normálním válečkem a finální natažení těsta do papírově tenkých vrstev jde rukama velmi dobře - těsto je poddajné a moc se netrhá. Pokud se přeci jen trošku natrhne, tak to nevadí, důležité je, aby nám zůstal alespoň jeden pěkný plát navrch. Celkem si takhle připravíme 16-18 vrstev těsta - odkládáme je na pomoučněnou plochu, každou vrstvu oddělíme také bohatou vrstvou mouky, aby se pláty neslepily. Tady se mi to ne zcela povedlo a poslední 4 pláty se mi slepily a byly úplně na... ehm... k ničemu. Doporučila bych je dávat na sebe jen asi po čtyřech až pěti, protože jinak na spodních plátech dost dlouhou dobu leží tíha těch dalších, což jim zjevně neprospívá.

Během odpočívání těsta jsme si připravili ořechovou náplň.

Ingredience:
1 lžička skořice
7-10 kuliček nového koření rozdrceného ve hmoždíři
85g oloupaných mandlí
80g vlašských ořechů (dala jsem pekany)
70g nesolených pistácií (dala jsem kešu)
75g cukru krupice

Postup:
Všechny ingredience promixujeme ve foodprocessoru (případně ořechy na jemno posekáme nožem a smícháme s cukrem a skořicí).

Konečně se můžeme pustit do skládání baklavy.

Ingredience:
filo těsto
ořechová náplň
cca 125g rozpuštěného másla

Postup:
Předehřejeme si troubu na 180°C. Pláty filo těsta seřízneme podle velikosti formy.
Dno formy vymažeme máslem a položíme první vrstvu těsta. Potřeme jí máslem a položíme druhou. Máslo. Těsto. Máslo. Těsto. Celkem pět vrstev, končíme máslem. Povrch posypeme 1/3 ořechové náplně. Pokračujeme se 3-4 vrstvami těsta, každou vrstvu potíráme máslem. Přidáme další třetinu ořechů a opět vrstvíme 3-4 pláty těsta a máslo. Posypeme poslední třetinou ořechů a posledními pěti pláty těsta, které opět oddělujeme máslem. Tohle byl pro mě fakt očistec - měla jsem sice jeden pěkný plát schovaný narvrch, ale ostatní čtyři byly opravdu ostudné. Nemohla jsem je od sebe odlepit, strašně se to trhalo a málem jsem se zbláznila. Do toho mi ještě pod nos topila trouba, takže ideální stav pro hození baklavy do koše a opití se na žal. Naštěstí jsem vytrvala a za pomoci jednoho vychlazeného Frisca jsem to nějak upatlala dohromady. Nakonec pomocí gumové stěrky zatlačíme okraje dospod a ostrým nožem nakrojíme baklavu na jednotlivé porce. Nemusíme dokrajovat až na dno. Vršek pečlivě potřeme zbylým máslem a dáme péct asi na 20 minut. Zatím si připravíme sirup (recept níže). Po dvaceti minutách baklavu vyndáme a dokrojíme v naznačených řezech až na dno. Pečeme dalších asi 20 minut dozlatova. Ihned zalijeme připraveným sirupem a necháme přes noc nasáknout.

A abych nezapomněla, tak tady je recept na ten sirup.

Ingredience:
150ml medu
150ml vody
140g cukru krupice
kus celé skořice
kus citrusové kůry (dala jsem pomerančovou)
několik hřebíčků

Postup:

Sirup začneme připravovat ve chvíli, kdy jsme dali baklavu do trouby. Všechny ingredience dáme do kastrolu a zahříváme na mírném ohni, až se cukr rozpustí. Vaříme 10 minut, občas promícháme. Nakonec sirup přecedíme.

To, čeho jsem se nejvíc bála - rozvalování těsta - bylo nakonec vlastně dost jednoduché. Kdyby se mi neslepily poslední vrstvy těsta, tak by i kompletace baklavy byla v pohodě. Dokonce jsem malý kousek i ochutnala - je to šíleně sladké, mastné a lepkavé, ale táta bude rád. Každopádně tohle byla výzva podle mého gusta a doufám, že další se ponese v podobně odvážném duchu.

Jahodový cheesecake s bílou čokoládou

2011-06-21T14:25:00.000+02:00

Není čas, ptát se kdo je kdo, jahodová sezóna nečeká. Nebo je tu ještě někdo, kdo si kupuje ty umělohmotné atrapy uprostřed zimy? Není. Takže - jedeme dál usazeni na velké šťavnaté jahodě. Ne, neberu drogy, jen mě to tak napadlo a hned jsem si to představila. Pobavilo mě to natolik, že jsem se o tu srandu chtěla rozdělit. Tak jestli to není vtipné, tak pardon...

Jak jsem už psala, tak tepelně upravené jahody nemusím. Proto jsem zvolila nepečený dort z kuchařky Zpátky domů od Hanky Michopulu. Je rychlý, nenáročný a hrozně dobrý a krásně krémový a prostě božský.

Ingredience na formu o průměru 20cm:
170g sušenek (já používám různé druhy z Marks&Spencer, ale jdou použít třeba Club, Lotus nebo nějaké takové)
85g másla
---
500g krémového sýra (Philadelphia, Buko) / nebo tvarohového sýra - dort pak nebude tak krásně krémový, ale zase bude tvarohově pikantní
250g bílé čokolády
250g jahod
pár pěkných jahod na ozdobu

Postup:
Sušenkám spolu s vychlazeným máslem pokrájeným na kostky dáme několik "pulsů" ve foodprocessoru (nebo sušenky v sáčku rozdrtíme válečkem a vzniklou drť smícháme s rozpuštěným máslem) a namačkáme je na dno otevírací dortové formy pokryté potravinářskou folií. Dáme vychladit.
Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni. Jahody rozmačkáme vidličkou. Krémový sýr promícháme dohladka, přidáme čokoládu a pořádně spojíme. Nakonec lehce vmícháme jahody, hmotu přemístíme na připravený sušenkový základ a vršek uhladíme. Necháme v lednici zatuhnout alespoň 4 hodiny a před podáváním ozdobíme jahodami.

Jahodové přebytky

2011-06-20T12:16:00.000+02:00

Jdu na trh a jsem naprosto přesvědčená, že jahody dneska nekoupím. Už jsme měli jahodové knedlíky, jahodový koláč, jahodový jogurt, jahody jen tak, máme i jahodový džem a vůbec všechno. Jenže pak je vidím (a cítím tu vůni) a zase neodolám a stoupnu si do fronty u stánku kunratických a chci si koupit alespoň malou krabičku. Během čekání si ujasním, že malá krabička je opravdu trapně malá a koupím velkou. Chci si jahody prostě užít - chápete, ne?
Pokud jste na tom jako já a nakoupené zásoby nestíháte zpracovat do koláčů, dortů či knedlíků a nechcete je mrazit, zkuste někoho pozvat na exkluzivní jahodové daiquiri. A nebo to nikomu neříkejte a odměňte se jednou... ehm... raději dvěma skleničkami - třeba při vaření jahodového džemu.

Ingredience na 2 drinky:
150g jahod
třtinový cukr podle chuti (doporučuji spíš méně)
šťáva z 1/2 limetky
2 panáky bílého rumu
2 velké sklenice ledových kostek

Postup:
Omyté a odstopkované jahody spolu se všemi ostatními ingrediencemi rozmixujeme ve stolním mixéru na co nejhladší pyré. Podáváme s brčkem.

Další příjemný přebytek mi vznikl při vaření džemu - jahody pustily spoustu šťávy, kterou jsou odebrala a přelila do vyvařených lahví. Jahodový sirup byl na světě.

Tvarohové knedlíky s jahodovou omáčkou

2011-06-16T17:37:00.000+02:00

Loni jsem dělala tvarohové knedlíky "od oka", i přes to, že jsem je nikdy předtím nezkoušela. Trestem za mojí drzost byla plná mísa nábojů do zbraně s poměrně velkou ráží, kterou jsem servírovala místo očekávaných nadýchaných tvarohových obláčků. Drahý se je pokoušel jíst, aby mi udělal radost, ale pomocí příborového nože nešly ani ukrojit, a tak, protože nevlastníme zbraň s velkou ani malou ráží, putovaly knedlíky do koše.
Letos jsem se vyvarovala experimentů a po ranní procházce na trh pro čerstvé jahody (taky se vám zdá, že kunratické jsou nejlepší?) jsem šla na jistotu a popadla Sandtnerku. Zvolila jsem předpis číslo 778 na Tvarohové knedlíky se strouhanou houskou. Jednak proto, že jsem neměla krupici, kterou chtěl recept 779 a jednak proto, že jsem byla zvědavá, jak takové strouhankové knedlíky budou chutnat.

Ingredience (pro 2 velmi nenažrané osoby = 18 knedlíků o velikosti ping-pongového míčku)
40g změklého másla
2 žloutky
špetka soli
špetka citrónové kůry
250g měkkého tvarohu (ne ve vaničce)
120g strouhanky
20g hrubé mouky
2 bílky (sníh)
---
jahody
cukr moučka
smetana ke šlehání
---
tvrdý tvaroh

Postup:
Nejdřív si připravíme jahodovou omáčku. U nás doma se vždycky dělala studená a lila se na horké knedlíky a já myslím, že tak je to nejlepší. Vlastně si uvědomuju, že tepelně upravené jahody nemám vůbec ráda, dokonce ani bublanina mi nejede. Omáčka je tak jednoduchá, že se ani nedá považovat za recept. Prostě jen rozmačkáme zralé jahody vidličkou, podle chuti osladíme a zalijeme smetanou. Před podáváním pořádně vychladíme.
Na knedlíky si dáme vařit velký hrnec vody a než se přivede k varu, zvládneme uplácat knedlíky. Máslo utřeme se žloutky, solí a kůrou. Přidáme tvaroh a pořádně promícháme. Nakonec zapracujeme strouhanku, mouku a sníh a z těsta vytvarujeme knedlíky. Vaříme je 6-7 minut, rychle je vybereme děrovanou naběračkou a propícháme vidličkou, aby unikla pára.
Podáváme horké, polité spoustou ledově vychlazené jahodové omáčky a posypané nastrouhaným tvarohem. Mňam - léto je tady!

Pravda je, že strouhanka je v knedlících cítit docela dost, až se mi zdá, že překrývá můj oblíbený tvaroh. No nevadí, jahody ještě letos nekončí a já už jsem si koupila krupici.

Velká sýrová nakládačka 2011

2011-06-08T23:04:00.000+02:00

Měla jsem na to celý rok. Ano, celých 365 dní (a ještě 13 navíc) uběhlo od loňské Velké sýrové nakládačky a já tedy měla celý rok na to, abych vymyslela a vyladila recept na tu letošní. Samozřejmě jsem to nechala na poslední chvíli. Pak už to ale šlo ráz na ráz.
Chuť - mám ráda kombinaci hermelínu s ovocem, brusinky jsou provařený, tak jsem naložila pokusný vzorek se sušenými třešněmi předem namočenými v třešňovém likéru. Nebylo to nic moc, takové nudné a mdlé a ten likér to spíš dorazil, než že by tomu pomohl. Na další experiment ale nebylo kdy, tak jsem naložila bez likéru, zato s kompotovanými višněmi (a s láskou - samozřejmě).
Design - v noci se mi zdál sen o tom, že hermelín naaranžuju jako dvoupatrový dort s třešničkou navrch.
Drahý se letos chtěl zúčastnit s vlastním kouskem, ale zhoubná prokrastinace mu to neumožnila a tak se (chtě-nechtě), stal mým parťákem a hlavně foodstylistou. Večer před dnem D jsme na zkoušku vytvořili jeden hermelínový dortík. Drželo to pohromadě (což mě popravdě dost překvapilo) a vypadalo to docela pěkně, dokonce i svíčku jsme vyštrachali. Pak nám ale došlo, že podle pravidel musí být všechny komponenty jedlé a nechali jsme ji doma. Tímto bych ráda pozdravila soutěžící, jejichž hermelíny obsahovaly např. dřevěné hůlky, špejle, listy, alobal nebo obrovské papírové cedule a popřála jim dobrou chuť. Jo, asi jsem jedovatá, ale proč ta pravidla existují a organizátoři na ně všechny soutěžící mailem upozorňují, když se na to pak kašle, to nechápu.
A teď už vesele a pozitivně. Nevyhráli jsme. A mrzí nás to. Ale nakládačku jsme si moc užili a příští rok do toho jdeme zase. I kvůli bezva atmosféře a super občerstvení.

Přípravy opět v polních podmínkách, ale toho se zkušený hermelínový stylista nezalekne a naše "Třešnička na dortu" jde do boje.

Moderátoři, část poroty a vzorky ke zhodnocení

Jemná východní inspirace - 1. místo v kategorii nejlahodnější dle odborné poroty

Vlastík k sežrání

Zdivočelý

Molekulární hermelín - 2. místo v kategorii nejvzhlednější

Aerosmith

Next Level - 1. místo v kategorii nejvzhlednější a 2. místo v kategorii nejlahodnější dle odborné poroty

Kapr na kmíně - 1. místo podle laické poroty, 3. místo v kategorii nejlahodnější dle odborné poroty

(Sluneční) Soustava - můj favorit v kategorii nejvzhlednější a naprosto nepochopitelně nezískal žádnou cenu. Podle mě nejvtipnější nápad, ale asi jsem mimo.

Bohničák

Marco Pepo - 3. místo v kategorii nejvzhlednější

Eliášův oheň

Buddhovo tajemství - 2.-3. místo podle laické poroty

lái zì zhōng guó dē nǎi lào Pepa

Hodan - 2.-3. místo podle laické poroty

Třešnička na dortu - šťastná sedmička nezafungovala (a navíc se mi rozbil ten stojan)

Grilovaný hermelín s brusinkovou omáčkou - co jiného si tak dát na hermelínové akci

Nakládané hermelíny podle vítězných receptů z předchozích ročníků - doufám, že ty originály byly povedenější, protože tohle byla celkem nuda

Všechny hermelíny jsou moje - muhehe!

Háčkovaný hermelín

A je po všem

Grilovaný lilek plněný sušenými rajčaty s rajčatovou omáčkou

2011-06-03T14:25:00.001+02:00

Už zase. Už zase se účastním soutěže, která se týká jídla. Už zase se soutěží o kurz v Prakulu. Kdo by odolal? Úkolem je zakoupit výrobek pořadatele, uvařit z něj jídlo a poslat jim fotku, na které bude kromě jídla vidět i obal toho výrobku. Recept nechtějí, což je podle mě dost škoda, protože tenhle se mi vážně povedl.

Ingredience na 2 porce:
1 plechovka loupaných rajčat
1 lilek
olivový olej
1 malá cibule
2 stroužky česneku
1 pálivá paprička (nemusí být)
sůl, pepř
hrst čerstvé bazalky
8 sušených rajčat naložených v oleji
2 lžíce řeckého jogurtu

Postup:
Lilek nakrájíme podélně na co nejtenčí plátky (budeme jich potřebovat osm), nejlépe ze středu, aby byly co největší, zbytek lilku pokrájíme na kostičky.
Na olivovém oleji orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, rozpláclé stroužky česneku, celou papričku a na kostičky nakrájený lilek. Když je lilek téměř hotový, vyndáme česnek a papričku a přidáme rajčata. Necháme vyprskat přebytečnou tekutinu a zatím si připravíme lilek.
Plátky lilku potřeme z obou stran olivovým olejem, osolíme a na grilovací pánvi (či ještě lépe na grilu) ugrilujeme doměkka (jak mi poradil Václav Frič z Prakulu, tak lilek jsem vůbec nenechala vypotit a byl výborný). Sušená rajčata nakrájíme na proužky a zabalíme je do lilkových plátků.
Zredukovanou omáčku osolíme a opepříme podle chuti, přidáme nasekanou bazalku a servírujeme s kopečkem jogurtu a samozřejmě s lilkovými závitky.

soutěžní fotka - držte mi palce

Prague Food Festival 2011

2011-05-30T17:13:00.001+02:00

Více méně jen v obrazech, protože už je po všem a já jsem zřejmě jediný foodie s blogem, který se ještě nevymáčknul. Souhlasím s většinou těch, kteří se k letošnímu festivalu vyjádřili spíše negativně, v tom smyslu, že to s festivalem jde od desíti k pěti.
Ano, je pravda, že ceny se od loňska zvedly (u některých stánku se dokonce zvedly v průběhu festivalu!). Ano, bylo zvoleno naprosto nevhodné místo. Ano, organizátoři to nezvládli. Chápu stížnosti na dlouhé fronty a na přísnou ostrahu vykazující návštěvníky z trávníku a zídek. Ale. Stěžovat si na organizátory, že jsem musel vystát tři fronty, i přes to, že je moje chyba, že nejsem schopný pochopit psaný text, je blbost. Tahat sebou řvoucí díte v kočáře a otravovat s ním všechny v okolí, je blbost. Psát komentáře o tom, že jsem byla neustále vykazována z trávníku, je blbost (normální člověk to pochopí napoprvé, byť se mu to, stejně jako mně, nemusí líbit). Zakázat kouření v celém areálu a nedat možnost areál opustit a vrátit se, je blbost.
Každopádně, i přes kupu negativních blogů, komentářů a výkřiků, jsem si letošní PFF užila. Jídlo bylo dobré a volný kousek stolu se vždycky našel. Možná jsem si to užila i proto, že do podniků, které se na PFF prezentovaly, chodím velmi, ale opravdu velmi sporadicky a proto mi vybrané lahůdky nepřipadají všední a obyčejné. Co mě letos vůbec, ale vůbec nenadchlo, byly dezerty. Je smutné, že u většiny jsem si povzdechla: "hmm, docela dobrý, ale umím lepší".

Snad se organizátoři pro příště poučí, že vybrat pro food festival místo, kde se nesmí skoro ani dýchat, natožpak jíst či pít, není úplně cool.

Ano, fronta byla, ale šlo to velmi rychle. Za deset minut jsme byli uvnitř.

Zúčastnila jsem se cooking show Apetitu na téma zdobení dortů. Debata s přítomným pánem o poživatelnosti růžových lístků byla smutná.

Není to vidět, ale jsem zapatlaná až za ušima. Má to ale velkou výhodu - nemusím na toi-toiku, můžu do zázemí pro personál.

Yasmin, Noodles - butterfish s udon nudlemi (nezaujalo)

Yasmin, Noodles - tom kha kai z kokosového mléka, limetkových listů a chilli papriček (chutnalo, ale asi proto, že já jsem ujetá na kokosový mlíko)

Mandarin Oriental, Essensia - kachní prsa „sous vide“, uzená kaše z celeru a brambor, lišky & glazé z červeného vína (mňam!)

Mandarin Oriental, Essensia - losos teryiaki a salát z nakládaného lososa a křupavé zeleniny (mňam)

Kulaťák - čokoládová pěna z tmavé čokolády s jahodovým krémem (blivajz - chutnalo to jako neupečený těsto a potvrdilo to mou rozpačitost z přítomnosti této restaurace na PFF - já vím, jsou od generálního sponzora)

Kulaťák - zelený chřest s pošírovaným křepelčím vejcem, holandskou omáčkou a krutonem (opět žádná pecka, chřest si udělám líp sama)

Kobe - grilovaný vysoký roštěnec Kobe a hovězí svíčková Jižní Amerika, smržová omáčka, pečené mini brambory s jarní cibulkou a kukuřičný klas (dobré, ale za 10G jsem čekala víc a extra protivný a znuděný kuchař tomu nedodal)

Le Grill & Garden @ Kempinski - grilovaný losos v bukovém dříví, fenyklovo-ředkvičkový salátek s uzeným pomerančovým dresinkem (jedno z nejlepších jídel, co jsme ochutnali)

a tady je vybalený z rakve

Le Grill & Garden @ Kempinski - grilovaný balíček z lilku a mozzarelly s pestem ze sušených rajčat (nezdálo se, ale naprosto geniální, klidně bych si přidala)

Bistro Florentýna - kachní paštika s mandlemi a vinným rosolem (Florentýna paštiky prostě umí - mohla by učit i mnohem, mnohem "lepší" restaurace)

Mozaika a Mozaika Krystal - paštika z kuřecích jater a smržů s domácím perníkem a hruškovou marmeládou (chutnala jak kupovaná játrovka) a cheesecake z kozího sýra s polevou z vanilkového lusku a jemné smetany (moje nejvíc "to chci" a zároveň největší zklamání - málo kozí, moc vanilkový)

Mozaika a Mozaika Krystal - hovězí jazyk „sous vide“ pomalu tažený se zeleninou, podávaný s kroupovým rizotem (jazyk a šťáva super, rizoto s čerstvou majoránkou - mňam!)

Mozaika a Mozaika Krystal - burger Mozaika v medové housce s karamelizovanou cibulí, houbami a domácí majonézou (obyčejný, v dobré housce)

Radisson Blu, Alcron a La Rotonde - malinový macaron (trapas pro Alcron, dělám mnohem lepší)

Z reklamní Kenwood akce - chřestový krém (dobrý), čokoládový lanýž s pomerančovou omáčkou (konečně dobrý dezert!), kaše s jehněčí haší (šlo to)

Radisson Blu, Alcron a La Rotonde - Salát z lososa s mangem, mátou a thajskou bazalkou (osvěžující, pro mě nové překvapivé chutě a jedno z nej jídel na letošním PFF)

Aromi a La Finestra - přírodně kynutý chléb Novafeltria s pršutem a rajčaty (čekala jsem víc, hlavně od toho chleba, nicméně určitě bych si to znovu dala)

Aromi a La Finestra - tradiční rybí pánev ve stylu Marche (drahý se rozplýval, na mě to bylo moc "rybí". Oba jsme se ale shodli, že bouillabaisse Na Kopci je lepší)

La Gare - tart flambee (belgická pizza - nic víc, nic míň)

Les Moules - domácí pivní zmrzlina (pořád nevím, jestli mi to chutnalo nebo nechutnalo)

U Emy Destinnové - carpaccio z bizona s čerstvou domácí marmeládou z černého rybízu, restovaným extra panenským olivovým olejem s infuzí z vlašských ořechů, pečenými kousky pistáciových ořechů a hoblinami zralého chianti pecorino sýra (nevím, měli jsme dvakrát a ani jednou se na mě nedostalo)

U Emy Destinnové - čokoládová ganache podávaná na coulisu z malin a portského s karamelizovanou dekorací z burského oříšku (konečně někdo umí udělat dezert)

U Emy Destinnové - grilovaný marinovaný Ahi tuňák se salátem z kraba, baby špenátu, rucolou a zálivkou ze sušených rajčátek, campari a citrusu (velká dobrota)

Nevím odkud, nevím co (dost pálivé, se smrtelně umučenými krevetami)

Nevím odkud - kokosové palačinky s pálivou papričkou a mangem (název si přesně nepamatuju a talíř jsem nevyfotila, protože to bylo strašně moc dobré a hlavně nepřeslazené)

Yasmin, Noodles - Bami goreng s vaječnou omeletou, smaženou cibulkou a krevetkami (dobré, ale dost obyčejné, ~~krevety někam zmizely~~ drahý říkal, že tam byly, ale malé)

Master gang

K dobrému jídlu je důležitá dobrá společnost. A tu jsem já měla. Možná i proto se mi letošní PFF líbil.

Čokoládová markýza na sněhu - Výzva The Daring Bakers

2011-05-29T01:05:00.000+02:00

Pozdě, ale přece. Výzva na květen vypadala neuvěřitelně složitě a vůbec se mi do ní nechtělo. Povinným úkolem bylo vytvořit mraženou čokoládovou pěnu a servírovat jí na opáleném sněhu, kdo chtěl, mohl pak přidat ještě karamel a křupavé kořeněné mandle. Recept začínal patnácti vejci a byl rozepsán na patnácti stranách. Uff. Nakonec jsem se den před termínem vzmužila (existuje k tomuhle slovu ženský ekvivalent?) a připravila markýzu ze čtvrtinové dávky. I tak toho je dvanáct porcí. Jednu z nich jsem si dneska naservírovala k obědu (kvůli fotce) a musím říct, že nejvíc mi chutnal karamel. Markýza byla taky moc dobrá, taková hebká a čokoládová, ale že bych něco takového patlala každý víkend, tak to tedy rozhodně ne.

Květnovou výzvu pro nás připravily Emma a Jenny, které se tento dezert naučily dělat v jedné restauraci v Seattlu.

Původní recept jsem trošku upravila a pro osvěžení doplnila pomerančem, vzniklo mi 12 menších porcí.

Nejdřív si připravíme samotnou čokoládovou markýzu.
Ingredience:
85g hořké čokolády (nejméně 70% kakaa)

90ml smetany ke šlehání

špetka soli

1/4 lžičky skořice

15ml Cointreau

15ml zlatého sirupu (nebo tekutého medu)

1 lžíce holandského kakaa

8g změklého másla

---

3 žloutky
1 vejce
---
40g cukru krupice
20ml vody
---
120ml smetany ke šlehání
---
holandské kakao na obalování

Postup:
V kastrůlku ohřejeme smetanu těsně pod bod varu, sundáme ze sporáku a přidáme na kostičky nalámanou čokoládu. Necháme minutku stát a potom rozmícháme dohladka. Vmícháme také sůl, skořici, Cointreau, zlatý sirup, kakao a máslo. Necháme vychladnout do pokojové teploty.
V mixéru šleháme žloutky a vejce (pokojové teploty) na vysoké otáčky asi deset minut - zhoustnou, zesvětlají a nabudou na objemu.
Chvilku před tím, než budou vejce našlehaná, uvaříme cukrový sirup. V kastrolu smícháme vodu s cukrem, přivedeme k varu a vaříme, dokud sirup nedosáhne teploty 115°C (konečně jsem si koupila kuchyňský teploměr, jupijou). Malým googlováním jsem zjistila, že se tomu říká svařit cukr "na bublinu".
Otáčky mixéru snížíme na minimum a tenkým praménkem přiléváme do našlehaných vajec cukrový sirup. Potom otáčky zase zvýšíme a šleháme, dokud není mísa na dotek studená. Trvá to ještě asi pět minut.
V jiné míse vyšleháme pevnou šlehačku a dáme stranou.
Do vaječné směsi velmi opatrně zapracujeme směs čokoládovou. Po částech vmícháme ušlehanou šlehačku.
Hmotu přelijeme buď do nádoby o velikosti 10x15cm vyložené pečícím papírem nebo třeba do silikonové muffinové nebo podobné formy a dáme zmrazit na minimálně 4, ale lépe 6-8 hodin.
Před podáváním markýzu vyndáme asi na 15 minut z lednice, potom nakrájíme na kostky (nebo vyklopíme z formiček) a obalíme v kakau.

Než se vrhneme na podávání markýzy, budeme potřebovat ještě sníh, mandle, karamel a pomeranče. Všechno, kromě sněhu, si můžeme připravit dopředu, takže servírování nebude probíhat nijak hekticky.

Pomeranče jsou extra jednoduché. Vyfiletujeme čtyři pomeranče a naložíme je do Cointreau. Necháme je marinovat alespoň hodinu, ale klidně přes noc v lednici.

Karamel
Ingredience:
55g cukru krupice
30ml vody
60ml smetany ke šlehání
špetka soli
1/2 lžíce Cointreau

Postup:
V kastrolu smícháme cukr s vodou a uvaříme karamel. Sundáme ze sporáku a vlijeme smetanu. Doporučuji jí předem ohřát, ale i tak to bude strašně bublat, proto postupujeme opravdu opatrně - vlijeme nejprve část, aby nám karamel neutekl z hrnce, potom opatrně zbytek. Vrátíme kastrol na sporák a mícháme, abychom rozpustili všechny hrudky a necháme karamel ještě trochu ztmavnout. Nakonec přidáme sůl a Cointreau a necháme vychladnout.

Kořeněné mandle
Ingredience:
50g cukru krupice
1/2 lžičky skořice
15g bílku
70g mandlí

Postup:
Troubu si předehřejeme na 180°C. Plech si vyložíme pečícím papírem.
Bílek šleháme, až začne pěnit. Přidáme do něj cukr se skořicí a pořádně prošleháme. Vsypeme mandle a promícháme tak, aby byly pokryté ze všech stran bílkovou směsí. Lžící mandle přemístíme na připravený plech, pokud možno tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Pečeme je asi 30 minut dozlatova.

No a konečně se můžeme připravit na podávání. Jen ještě uděláme sníh a bude to.
Ingredience:
3 bílky (z nich jsem odebrala těch 15g na mandle)
100g cukru krupice
střik vinného octa
pár kapek vanilkového extraktu

Postup:
Podle originálního receptu se mají rukou promíchat bílky, cukr a ocet do kompaktní hmoty, potom nad vodní lázní nechat rozpustit všechny krystalky cukru a pak vyšlehat pevný sníh. Těsně před koncem se přidá vanilka. Tohle jsem si nějak nepřečetla a normálně jsem rovnou ušlehala sníh s cukrem a octem a zapomněla na vanilku. Chutnalo mi to i tak.
Na talíř nandáme kopeček sněhu a pomocí flambovací pistole (nebo pod grilem v troubě) vytvoříme na sněhu hnědou kůrku.

A teď už opravdu jdeme do finále. Na opálený sníh posadíme porci markýzy obalené v kakau, ozdobně pocákáme karamelem (po focení si ho tam dáme mnohem víc), přidáme křupavé kořeněné mandle a marinované pomeranče.

No, byl to mazec, ale výzvu jsem si nakonec docela užila. Pokud chcete, koukněte k Meg, která se k The Daring Bakers přidala nedávno taky a myslím, že její markýza je dost dobrá. Catalina tenhle měsíc bohužel vynechala, protože mají doma jen malý mrazák, což je mi strašně líto, protože na její zpracování výzvy se každý měsíc strašně těším.

Prezidentská bábovka

2011-05-25T15:31:00.001+02:00

Tuhle bábovku jsem ochutnala loni v červnu na jedné svatbě. O rodinný recept jsem škemrala skoro rok, až se mi to konečně povedlo a já měla papírek se seznamem ingrediencí v kapse. Abych si ho náhodou nevyprala, doma jsem ho ihned připíchla na lednici k dalším podobným papírkům a obratem na něj zapomněla. Vzpomněla jsem si na něj až teď o víkendu, kdy jsem na přání svého 333. fanouška, resp. fanynky, měla upéct superbábovku. A to tahle určitě je. Super dobrá. Super vláčná. A super kalorická.

Ingredience:
na velkou formu - já mám asi malou, protože mi těsto vystačilo nejen na jednu větší bábovku, ale ještě na dalších dvanáct malých
200g cukru krupice
1 lžíce vanilkového cukru
250g změklého másla
6 žloutků
250ml smetany ke šlehání
300g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
špetka soli
kůra z jednoho citrónu
100g oblíbené čokolády
100g vlašských ořechů
4 lžíce tuzemáku (neměla jsem, tak jsem dala amaretto)
6 bílků

Postup:
Troubu předehřejeme na 160°C. Formu na bábovku pečlivě vymažeme máslem a vysypeme hladkou moukou.
Ve velké míse důkladně ušleháme cukry, máslo a žloutky. Vmícháme smetanu a mouku prosátou s práškem do pečiva a solí. Přidáme kůru, nastrouhanou čokoládu, mleté ořechy a alkohol a důkladně zamícháme. Z bílků ušleháme pevný sníh a opatrně ho zapracujeme do těsta.
Hmotu přelijeme do připravené formy (nebo forem) a pečeme asi 45 minut. Pomocí špejle vyzkoušíme, jestli je opravdu propečená.
Před podáváním posypeme moučkovým cukrem.

Děkuji Buchálkovým za úžasný recept!

Cupcakes s citrónovým krémem a sněhovou pusinkou

2011-05-24T16:50:00.000+02:00

Nejsem si úplně jistá, co mě to popadlo, ale slíbila jsem kolegyni, že ji napeču sladkosti na svatbu. Nechtějí klasický svatební dort (na ten bych si stejně netroufla), ale spoustu různých malých dortíčků. A tak vymýšlím, míchám, šlehám, peču, zdobím, chladím (a strašně se bojím, jak to dopadne) a budoucí manželé testují.

K těmhle citrónovým měli následující připomínky: moc citrónové, moc sladké, špatně se to jí. Já říkám: citrónové i sladké akorát a ano, špatně se to jí - pusinky lítají všude. Kdo má tedy rád citrónové dezerty a nevadí mu, že trošku nadrobí, ten se do nich může pustit.

Recept je převzatý z Joy of Baking, zlobivé pusinky jsou můj (ne moc praktický, ale dobrý) nápad.

Ingredience:

(na 12 dortíků)

113g změklého másla

90g cukru krupice

3 velká vejce

1 lžička vanilkového extraktu

nastrouhaná kůra z jednoho citrónu

195g hladké mouky

1,5 lžičky prášku do pečiva

špetka soli

60ml mléka

---

150g lemon curd (koupila jsem hotový v Marks&Spencer, nikomu ale nebráním, aby si vyrobil vlastní, recept je třeba tady, nebo v češtině tady)

---

2 bílky

100g cukru krupice

2/3 lžičky octa

1 lžička kukuřičného škrobu

Postup:

Troubu si předehřejeme na 180°C. Formu na muffiny si vyložíme papírovými košíčky.

Máslo s cukrem utřeme do pěny a postupně vmícháme vejce. Přidáme vanilkový extrakt a citrónovou kůru.

Do mísy prosejeme mouku, prášek do pečiva a sůl.

Sypkou směs a mléko postupně střídavě zapracujeme do máslovo-cukrovo-vaječné směsi a vymícháme dohladka.

Hmotou naplníme připravenou formu a pečeme 15-20 minut dozlatova.

Vychladlé cupcakes vydlabeme a naplníme je připraveným citrónovým krémem. Přikryjeme fólií a necháme přes noc uležet v lednici.

Zatím si připravíme pusinky. Troubu předehřejeme na 120°C. Bílky šleháme na střední rychlost, postupně přisypáváme cukr, až se dopracujeme k lesklému pevnému sněhu. Přidáme ocet a škrob a promícháme. Pomocí cukrářského sáčku nastříkáme na plech vyložený pečícím papírem dvanáct pusinek takového průměru, aby pěkně seděly na připravené cupcakes. Pečeme asi hodinu, potom vypneme troubu, otevřeme dvířka a pusinky v ní necháme vychladnout (klidně přes noc).

Vychladlé pusinky posadíme na uleželé cupcakes a podáváme (pozor - pusinky nepatří do lednice).

Chřest s ančovičkovým máslem a ztraceným vejcem

2011-05-23T21:56:00.001+02:00

Jsem ve skluzu. Chřestová sezóna se blíží ke svému konci a já jsem se uráčila zveřejnit první recept. Dokonce si teď uvědomuju, že tohle byl vůbec první letošní chřest. Ostuda no.

Recept je z kuchařky Zpátky domů od Hanky Michopulu (na podzim jí má konečně vyjít další - těšíte se tak, jako já?)

Ingredience pro dvě nanažrané osoby:
500g chřestu (dělala jsem z bílého, ale ze zeleného to samozřejmě jde taky)
3-4 filety ančoviček v oleji
60g másla
šťáva ze 1/4 citrónu
2 vejce
parmezán, olivový olej, pepř
ocet, sůl, cukr, plátek citrónu

Postup:
Změklé máslo prošleháme s jemně pokrájenými ančovičkami, citrónovou šťávou a pepřem.
Přivedeme k varu vodu s octem a připravíme si k ruce vejce (ztracené vejce se vaří 3-4 minuty a abychom je měli hotová zároveň s chřestem, je potřeba si to trošku zorganizovat).
Chřest podle potřeby oloupeme, okrájíme konce a povaříme v osolené a oslazené vodě s plátkem citrónu - trvalo mi to 12 minut, ale každý chřest je jiný, tak pozor na převaření.
Zatímco se vaří chřest, připravíme ztracená vejce (a v lepším případě si také nahřejeme talíře).
Chřest přecedíme a lehce zakápneme olivovým olejem. Na nahřáté talíře urovnáme chřest a vajíčko, přidáme kopeček (nebo dva) ančovičkového másla, posypeme hoblinami parmezánu a podle chuti opepříme čerstvě mletým černým pepřem.

Biscuit Joconde s jahodovou pěnou a bílou čokoládou

2011-05-08T23:21:00.000+02:00

U příležitosti Dne matek jsem se rozhodla vrátit k lednové výzvě The Daring Bakers, kterou jsem o fous prošvihla, a vytvořit Imprime Entremets dessert zabalený do Biscuit Joconde. Že naprosto netušíte, co to je? To já na začátku taky nevěděla. V podstatě se jedná o ozdobený piškot s náplní. Vypadá to efektně, není to tak složité, jak se zdá a maminky (nebo kdokoliv jiný) budou ohromeny.

Piškot jsem se rozhodla udělat puntíkovaný. Nevyšel zcela podle mých představ, ale na první pokus to docela ušlo. Jako náplň jsem zvolila máminy oblíbené jahody, které jsem navíc doplnila bílou čokoládou.

Původní recept je od Asteroshe, která hostovala lednovou výzvu. Bohužel jsem se pro tenhle dort rozhodla na poslední chvíli a neměla jsem čas (čti byla jsem líná) si to celé překládat, recept na "biscuit" jsem tedy převzala od Cataliny.

Ingredience

(na dortík o průměru 12cm)

10g změklého másla

10g cukru moučka

10g bílku

11g dortové mouky (u nás se zřejmě neprodává, takže jsem si namíchala do zásoby - 250g hladké mouky, 70g kukuřičného škrobu - několikrát prosít přes jemné síto)

kapka růžového potravinářského barviva

---

28g jemně mletých mandlí

25g cukru moučka

10g dortové mouky

1 vejce (50g)

1 bílek (30g)

4g cukru krupice

10g másla

---

70ml smetany ke šlehání

70g kvalitní bílé čokolády

---

cca 200g jahod (potřebujeme získat 125g jahodového pyré)

25g cukru moučka

4g želatiny v prášku

60ml smetany ke šlehání

Postup:

Začneme vytvořením tzv. "décor hmoty". Máslo s cukrem vyšleháme do světlé pěny a zašleháme bílek. Přidáme mouku a promícháme dohladka. Hmotu obarvíme do požadovaného odstínu. Na plech si dáme pečící papír a pomocí cukrářského sáčku na něj naděláme puntíky na plochu zhruba 40x15cm. Hmotu můžeme také rozetřít v tenké (5mm) vrstvě po celé této ploše a pomocí zubaté cukrářské stěrky vytvořit pruhy nebo prostě to, čím chceme nazdobit "biscuit". Plech dáme do mrazáku a necháme ho tam alespoň hodinu.

Teď si připravíme piškot. Troubu si předehřejeme na 250°C. Moučkový cukr a mouku prosejeme do mísy, přidáme mandle a zašleháme vejce. Šleháme dohladka, až hmota zesvětlá. V jiné míse vyšleháme z bílku a cukru krupice pevný sníh, ten pak zlehka vmícháme do mandlového těsta. Nakonec zapracujeme rozpuštěné máslo. Z mrazáku vyndáme plech s décor hmotou a rychle na ni nalijeme piškotové těsto. Rovnoměrně ho rozetřeme tak, aby vzor z décor hmoty byl zcela zakrytý. Dáme do předehřáté trouby, ihned snížíme teplotu na 200°C a pečeme asi 10 minut (já pekla jen sedm, doporučuji piškot opravdu hlídat, jde to rychle). Hotový piškot poznáme tak, že po jemném zmáčknutí se těsto vrátí zpět (je pružné). Plát upečeného těsta necháme asi pět minut vychladnout a poté ho překlopíme na pečící papír silně posypaný moučkovým cukrem - ten zabrání přilepení. Navrchu piškotu teď vidíme, jak se nám vydařil (nebo nevydařil) vzor.

Teď přijde příprava na sestavení dortu. Na servírovací talíř si položíme okruží z dortové formy. Z piškotového plátu uřízneme dlouhý pruh, který bude přesně tak vysoký, jako forma a vysteleme jím její boky - vzorem směrem ven. Pokud jeden pruh nestačí, uřízneme další a pěkně je do formy utěsníme, aby pak nevytékala náplň. Zbylým piškotem pečlivě vyložíme dno formy.

Krém z bílé čokolády si můžeme připravit den dopředu. V kastrůlku přivedeme k varu smetanu, stáhneme z ohně a přisypeme nalámanou čokoládu. Necháme minutku odstát a pak vymícháme dohladka. Vychladíme v lednici a šlehačem našleháme. Krémem naplníme připravené piškotové "hnízdo" - vystačí asi do třetiny výšky formy.

Nakonec se pustíme do jahodové pěny. Jahody omyjeme, zbavíme stopek a rozmixujeme. Procedíme přes jemné síto, abychom se zbavili zrníček, přelijeme do kastrůlku a osladíme. Hladinu posypeme želatinou a necháme asi deset minut nabobtnat. Na mírném ohni zahříváme, ale nevaříme, až se želatina úplně rozpustí. Dáme vychladnout. Ušleháme šlehačku a vmícháme do ní jahodové pyré. Pěnou doplníme připravenou formu až po okraj, uhladíme a necháme zatuhnout v lednici. Před podáváním sundáme dortové okruží a dort ozdobíme jahodami.

Protože jsem dort samozřejmě nemohla nakrojit, musíme se spokojit s fotkou, kterou pro mě udělal táta.

Kurz vaření - klasické české omáčky

2011-05-03T15:31:00.001+02:00

Začátkem roku jsem v jedné soutěži vyhrála kurz vaření pro dvě osoby v Prakulu. S drahým jsme vybírali a vybírali, až jsme vybrali a těšili se na 27. duben. Kurz začínal v půl páté v Suchdole. Jeli jsme metrem, autobusem a pak ještě kousek důlním vozíkem - a Suchdol je prý v Praze.

V Prakulu jsem už byla na třech cukrářských kurzech (reportáže najdete tady, tady a ještě tady) a jestli se na cukrařině pilo, tak na omáčkách se vyloženě chlastalo. Hned jak jsme přišli, už to do nás nalejvali. Jeden účastník se po hodině vaření (čti pití) přiznal, že bude muset asi jít na kurz znovu, protože si nebude nic pamatovat. No tak hrozné to nebylo, ale jsem ráda, že mám vytištěné recepty a dělala jsem si poznámky, protože jinak nevím, nevím...

Další vtip byl v tom, že si na mě počíhala nějaká marketingová paní z té soutěže a že prý se mnou udělá malý rozhovor, vyfotí si, jak si užívám výhru a pak dorazí někdo a donese mi ještě malý dárek. Oukej, když jinak nedáte, tak já to teda beru. To jsem ovšem netušila, že ten malý dárek není až tak malý, ale spíš dost velký a hlavně těžký - zejména pro někoho, kdo přijel MHDéčkem. No, nebudu remcat a budu ráda, že tím dárkem bylo deset kilo mouky. Protože já mám fakt velkou spotřebu.

A teď už konečně k samotnému kurzu - vedl ho Václav Frič, specialista na českou kuchyni. Je trošku od rány, ale mně připadal fajn. V Prakulu už asi dlouho nebude, protože si otevírá vlastní hospodu. Škoda pro Prakul, naděje pro českou gastronimickou scénu (doufám).

Nejdřív jsme rychle nakrájeli zeleninu a cibuli a pak silné ženy a silní muži míchali základ na svíčkovou a štěpánskou.

Tyhle dvě omáčky jsme dělali ve velkých hrncích všichni společně; nejdřív jsme čekali, až základ zhnědne do odstínu tmavě hnědého mlýnku na pepř a pak jsme hodně ochutnávali. Mňam!

Zatímco na sporáku bublaly svíčková a štěpánská, tak si každá dvojice uvařila svojí vlastní rajskou, křenovou a koprovku. Je to rychlovka a všechny byly moc dobré. Až teda na naší rajskou, vařenou pod vlivem slivovice zančky "Ta moja".

V dopoledním kurzu se ke křenové podával jazyk, ale protože účastníci se prý ofrňovali, tak my měli pražskou šunku. Dobrá, ale jazyk bych si dala radši.

Je pravda, že v devět večer do sebe cpát omáčky a knedlíky je docela mazec, ale po té alkoholové smršti to ani moc nevadilo.

Po degustaci rajské, koprové a křenové jsme dokončili svíčkovou a štěpánskou a ochutnali i je. Mmmm, nejlepší svíčková na světě. A nebudu říkat "promiň, mami", protože mamka svíčkovou nedělá.

A na závěr ještě úsměv od všech účastníků kurzu, popadnout balík mouky a hurá domů. Děkuji kolegům kuchařům, kteří nás vzali autem do civilizace.

Jehněčí plec na česneku s rozmarýnem

2011-04-30T11:52:00.003+02:00

Nedávno jsem čekala na Národce na tramvaj, měla jet až za pět minut, tak jsem šla očíhnout knížky do "Levných knih". Samozřejmě jsem se zasekla v sekci kuchařek a co nevidím - útlá mini-kuchařka s názvem Telecí, skopové, jehněčí, kůzlečí maso. Sice bez obrázků (nojo, já vím, že o obrázcích to není), ale jen za 7 korun. Uznejte, že to jsem tam nemohla nechat.
V sobotu před Velikonocemi jsem koupila u řezníka krásnou jehněčí plec a v neděli dopoledne jsem si vzpomněla na svojí novou kuchařku. Česnek, bylinky, máslo, víno... Hmmm, to zní dost dobře.

Ingredience:
1kg jehněčí plece
---
125g másla
2 pořádné stroužky česneku
2 lžíce čerstvého rozmarýnu
sůl
pepř
---
100 ml červeného vína
1/2 lžíce hladké mouky
100 ml masového vývaru

Postup:
Troubu si předehřejeme na 190°C.
Připravíme bylinkové máslo - změklé máslo smícháme s nadrobno nasekaným rozmarýnem a prolisovaným česnekem, osolíme a opepříme. Jehněčí plec svážeme provázkem do úhledného válečku a potřeme jí ze všech stran připraveným máslem. Pečeme v předehřáté troubě asi hodinu (já měla 750g kus masa a 45 minut mu stačilo přesně akorát). Opečené maso vyjmeme z pekáče a zabalíme do alobalu.
Pekáč s výpekem postavíme na sporák, přivedeme k varu a zasypeme ho moukou. Vzniklou jíšku necháme asi 2 minuty provařit a zalijeme vínem. Necháme odpařit alkohol a přilijeme horký vývar. Vaříme ještě asi 3 minuty, nebo až se omáčka zredukuje na požadovanou hustotu. Dosolíme a dopepříme podle chuti.
Naporcované maso polité omáčkou podáváme třeba s bramborovou kaší a lehkým salátem.

Kdo by to byl řekl, jak poslouží kuchařka za 7 Kč?!

Kremrole s pěnou z javorového sirupu - Výzva The Daring Bakers

2011-04-27T07:30:00.001+02:00

Na dubnovou výzvu jsem se strašně těšila, protože tento měsíc byla tak trochu speciální. Od drahého, který je členem Odvážných kuchařů, jsem věděla, že budeme dělat něco podobného jako oni. Jejich úkolem bylo vytvořit jedlou nádobu a něčím jí naplnit. Jídlo mělo být slané. Drahý udělal bramboračku v domácím mini-bochníku chleba. Celé dva týdny, než byla zveřejněna naše výzva, jsem vymýšlela, co bych upekla a čím to naplnila. Prvního dubna se moje nápady sesypaly jako domeček z karet.

Recept na duben připravila Evelyne, která nás vyzvala, abychom vytvořili pěnu z javorového sirupu a naplnili jí libovolnou jedlou nádobu. Recept na pěnu byl daný, výběr jedlé nádoby nechala Evelyne na nás, pro inspiraci nabídla recept na košíčky z ořechů nebo ze slaniny s čokoládou. Možná jsem stará konzerva, ale představa, jak se cpu kombinací slaniny, čokolády, javorového sirupu, vajec a smetany, mi neudělala dobře. Záchod máme doma jen jeden, takže touhle cestou nejdu, i kdyby mi všichni Kanaďani přísahali na smrt Wayna Gretzkyho, že je to to nejlepší jídlo na celém světě.

Bylo tedy třeba vymyslet něco jiného a to co nejméně sladkého. Po přečtení receptu na javorovou pěnu totiž bylo jasné, že bude ohavně přeslazená. Vzpomněla jsem si, že jsem jednou někde viděla čokoládové skořápky, které se vyráběly za pomoci nafouklých balónků. Kdybych je udělala z hodně hořké čokolády, tak by to mohlo jít. Zakoupila jsem mini-party-balonky a těšila se, jak to bude hezky vypadat. Nafouknu je, jejich spodní části namočím do čokolády, nechám ztuhnout a bude to. Plán super, ale balónky nešly nafouknout. Oukej, jdu na plán Bé. Listové těsto není sladké ani trochu, budou tedy kremrole. A když už jsem ta odvážná pekařka, udělám si domácí listové těsto - aspoň se k tomu konečně dokopu.

Listové těsto podle Lukáše Pohla:

Ingredience:
300g másla
120g hladké mouky
---
220g hladké mouky
35g másla
1 žloutek
30ml smetany ke šlehání
špetka soli
1 lžíce octa
125-150ml vody
hladká mouka na podsypávání

Poznámka: Velmi doporučuji použít mouku s vysokým obsahem lepku, označena bývá jako "výběrová" nebo "00". Máslo v žádném případě nenahrazujte ničím jiným, to si můžete listové těsto koupit a ušetřit námahu a čas.

Postup:
Nejdříve si připravíme máslové těsto.
Studené máslo nastrouháme do mouky a co nejrychleji propracujeme, aby se moc nerozpustilo. Vytvoříme kostku asi 10x10x5cm a dáme ztuhnout asi na hodinu do lednice.
Pak připravíme tzv. "vodánek"
Mouku, změklé máslo, žloutek, šlehačku, sůl a ocet dáme do robotu a za postupného přilévání vody uhněteme měkké pružné těsto. Množství vody záleží na druhu a kvalitě mouky, přiléváme proto opatrně. Pokud to přeženeme, můžeme dosypat trošku mouky. Těsto zabalíme do potravinářské fólie a necháme v pokojové teplotě odpočívat asi půl hodiny.
Máslovou kostku dáme mezi dva pečící papíry a válečkem jí roztlučeme na placku - asi centimetr vysokou.
Podložku si poprášíme hladkou moukou. Vodánek rozválíme do kříže (neřekla bych, že to jde úplně dobře a vlastně jsem se u toho dost navztekala. Nakonec to nejlíp šlo tak, že jsem vodánek rozdělila na poloviny, z obou vyválela delší úzký pruh a položila je kolmo přes sebe. Pak jsem je trochu připlácla k sobě, lehce poválela válečkem a se zamhouřeným okem to byl kříž). Do jeho středu položíme máslovou kostku/placku a konce těsta přes ní přeložíme jako obálku. Lehce rozválíme do obdélníku a ten přehneme na třetiny. Zabalíme do fólie a necháme v lednici odpočívat asi 20 minut.
Odpočinuté těsto opět rozválíme na dlouhý obdélník a přeložíme konce proti sobě do středu a pak přehneme na polovinu - vzniknou nám čtyři vrstvy. Těsto opět zabalíme a necháme 20 minut v lednici.
A nakonec ho zase rozválíme a přeložíme na třetiny. Při válení těsta si podsypáváme pracovní plochu moukou, při překládání mouku z povrchu těsta pečlivě oprášíme.
Těsto zabalené ve fólii necháme odležet do druhého dne. Potom ho můžeme třeba zamrazit.

Z množství surovin ve výše uvedeném receptu vznikne těsto na dva menší štrúdly. Proto jsem polovinu zmrazila a z druhé napekla kremrole - moje první v životě. Děkuji mé nejhodnější kamarádce Pavle, která mi zapůjčila trubičky na jejich upečení.

Kremrole

Ingredience:
listové těsto
vejce na potření
olej na potření trubiček

Postup:
Kovové trubičky lehce pomažeme olejem. Troubu si zapneme na 200°C.
Listové těsto rozválíme na obdélník cca 25x40cm a pomocí rádýlka (nemám, vzala jsem to nožem) nakrájíme dlouhé proužky silné asi 2cm. Potřeme je rozšlehaným vejcem a každý proužek natočíme na kovovou trubičku (vajíčkem potřenou stranou nahoru). Trubičky rozložíme na plech vyložený pečícím papírem a pečeme asi 20 minut dozlatova.
Korpusy opatrně stáhneme z trubiček ještě zatepla. Necháme je vychladnout a pak plníme. Buď klasicky, italským sněhem či šlehačkou, nebo - jako v mém případě - javorovou pěnou.

Kanadská pěna z javorového sirupu

Ingredience:
120ml javorového sirupu
2 žloutky
1/2 balíčku (3-4g) práškové želatiny
180ml smetany ke šlehání

Postup:
Javorový sirup přivedeme k varu a sundáme z ohně.
Ve velké míse prošleháme žloutky a nejdřív do nich po lžičkách zašleháme asi polovinu sirupu - to proto, abychom žloutky nesrazili - a směs přelijeme zpět do hrnce se zbylým sirupem. Pořádně promícháme.
Do misky dáme cca 30ml studené smetany a navrch nasypeme želatinu. Necháme nabobtnat 5-10minut a potom přelijeme do sirupovo-žloutkové směsi. Pokud není dostatečně horká, aby se želatina rozpustila, trošku ji přihřejeme, ale nevaříme. Necháme odpočinout asi hodinu, občas promícháme.
Zbylou smetanu vyšleháme do tuha a po částech jí zamícháme do sirupovo-žloutkovo-želatinové hmoty. Necháme vychladit alespoň hodinu, ale lépe přes noc.
Pomocí cukrářského sáčku plníme připravené kremrole.

Je fakt, že listové těsto stáhlo přehnanou sladkost javorové pěny, ale i tak to na mě bylo moc. Rodičům, kteří mají javorový sirup rádi, to ale chutnalo. Každopádně - listové těsto bylo božské a už se nemůžu dočkat, až z druhé půlky upeču štrúdl. Nakonec bych tedy řekla, že dubnová výzva svůj účel splnila - naučila jsem se udělat nadýchanou pěnu a skvělé listové těsto.

A ještě jedna poznámka - určitě se podívejte na blog ke Catalině. Její interpretace je nápaditá, skvěle provedená a krásně nafocená (alespoň co jsem viděla v soukromém DB's fóru, ale ona to určitě brzy zveřejní i u sebe na blogu). Doufám, že se dostane do finále soutěže o nejnápaditější provedení - já jí tedy fandím.

Velikonoční macarons se slaným karamelovým máslem

2011-04-25T23:47:00.000+02:00

Na jeden mazanec jsou potřeba tři žloutky, dělala jsem dvojitou dávku, jednoduchými počty se tedy dostávám k šesti přebývajícím bílkům. Tolik štěstí najednou! Místo obarvených vajec natvrdo, kterých má každý o Velikonocích moc, udělám pestrobarevné macarons se skvělým karamelovým krémem.

Skořápky dělám pořád stejně, i když jsem zjistila, že doba pečení nezáleží jen na troubě, ale dokonce i na plechu nebo druhu pečícího papíru. A taky, že když s tím plechem praštím jen tak akorát, vypadají macarons líp, než když třísknu moc.

Karamelový máslový krém podle Kim Chodkowski:

Ingredience:
vystačí na 1 dávku macarons
120g cukru krupice
30g slaného másla
130g smetany ke šlehání
---
40g slaného másla
70g másla

Postup:
Všechny ingredience musí mít pokojovou teplotu.
Nejdřív si připravíme karamelový krém. V kastrůlku necháme rozpustit polovinu cukru, přisypeme druhou půlku, občas promícháme a jakmile cukr zkaramelizuje do světle hněda, sundáme kastrol z ohně. Přidáme na kostičky nakrájené slané máslo (30g) a necháme ho rozpustit. Přilijeme třetinu smetany, zašleháme do karamelu a pokračujeme stejně i se zbylou smetanou. Vzniklou hmotu přelijeme do široké nižší nádoby (plast se nedoporučuje, karamel je fakt horkej) a necháme vychladnout.
Obě změklá másla prošleháme elektrickým mixérem, přidáme karamel a vyšleháme hladký krém, kterým plníme připravené macarons.

Tenhle krém je jeden z mých nejoblíbenějších - lehká slaná stopa ve sladkém karamelu je neobvyklá, ale dokonalá. Poprvé jsem macarons se slaným karamelovým máslem jedla v Ladurée a jednoznačně u mě vyhrály. Zkuste ho taky!

Mazanec

2011-04-25T00:28:00.003+02:00

Je to dilema. Venku je krásně, skoro jako by bylo léto, a já bych vyrazila někam ven. Na procházku, na brusle, na zahrádku na jedno nebo tak něco. Zároveň mám v plánu asi tak pět miliónů receptů, které chci stihnout přes Velikonoce. Nezbývá, než vařit a péct v noci.

Po placatém mazanci (který jsem připravila ráno, zatímco drahý spal po noční) a procházce s občerstvením, přišel na řadu druhý pokus, tentokrát s jiným receptem. Bylo vhodné, aby se povedl, protože byl určený jako dárek.

Klasický velikonoční mazanec podle Pavlíny Berzsiové

Ingredience:

200ml mléka

120g cukru krupice

30g droždí

500g polohrubé mouky

špetka soli

3 žloutky

1 lžíce vanilkového cukru

kůra z jednoho citrónu

50g rozinek (předem namočených v rumu)

100g mandlí

120g másla

vejce na potření

Postup:

Z části vlažného mléka, lžičky cukru a droždí si připravíme kvásek a necháme ho na teplém místě vzejít. Prosejeme mouku se solí, přidáme kvásek, žloutky, zbytek cukru a mléka, vanilkový cukr, citrónovou kůru, rozinky a polovinu nasekaných mandlí a lehce propracujeme. Přilijeme rozpuštěné vlažné máslo a vypracujeme tužší těsto, které necháme asi hodinu kynout na teplém místě. Nakynuté těsto znovu propracujeme a zformujeme z něj bochánek, který dáme na plech vyložený pečícím papírem ještě dalších 30 minut kynout. Mazanec potřeme rozšlehaným vejcem, střed nařízneme do kříže a pečeme v troubě vyhřáté na 200°C asi 10 minut, poté snížíme teplotu na 160°C, mazanec zakryjeme alobalem a dopečeme asi 30 minut. Pokud je potřeba, nakonec alobal sundáme a bochánek necháme ještě zezlátnout.

Protože se mi hrozně líbil nápad na upečení malých mazanců podle březnového Apetitu, udělala jsem těsto z dvojité dávky a půlkou naplnila muffinovou formu s hlubokými důlky. Těsta bylo moc, takže tak pěkně jako v časopise to nedopadlo, ale úplný průšvih to taky není. Ostudu jsem si totiž vybrala už před tím - v papírnictví...

Já: Dobrý den, já bych chtěla... no, já vlastně ani moc nevím, jak se to přesně jmenuje, ale je to takovej ten papír, jak se do toho třeba balí kytky, nebo se tím vyloží dárková krabice nebo tak... Víte co myslím?

Prodavačka: Vy myslíte hedvábný papír.

Já: Asi jo a nejlíp nějakej barevnej.

Prodavačka: Máme jenom bílý, ale můžu vám dát krepový papír.

Já: Krepák? No to snad ani ne... Anebo jo, tenhle pruhovanej je pěknej.

Prodavačka: Je to všechno?

Já: Ne. Ještě bych potřebovala takovej ten jakoby provázek... přírodní... jako mašle se to používá.

Prodavačka: Vy myslíte lýko. To musíte do květinářství.

Já: Jééé, děkuju.

Prodavačka (v duchu): Proboha, co tohle mělo být?!

Mazanec - placatec

2011-04-23T22:04:00.000+02:00

Nebudu si hrát na hvězdu a přiznám se rovnou. Asi se mi nepovedl. Teda, spíš určitě, než asi. Mazanec jsem nikdy nedělala, ale těsto je podobné nebo stejné jako na vánočku (jen odpadá to zapeklité pletení) a nemůže to tím pádem být žádná věda, ne? Nebo jo?

V kuchařce jsem našla dva recepty - klasický a "chalupářský". I přes ten název, který mi zní dost odpudivě, jsem se rozhodla ten druhý vyzkoušet. Chutná dobře, není skoro vůbec sladký, ale krásný bochánek, který jsem vytvarovala na plechu, se v troubě změnil v placatý, popraskaný a trapný důkaz mojí nešikovnosti. Ano, je to tak, šoupla jsem toho chudáka do málo vyhřáté trouby. No nic, člověk se pořád učí a mně se v troubě právě dopéká mazanec druhý, klasický, který vypadá o dost líp.

Chalupářský mazanec podle Pavlíny Berzsiové

Ingredience:
2 velké brambory
20g droždí
1 lžíce cukru krupice
100ml mléka
400g polohrubé mouky
1 žloutek
1 vejce
špetka soli
30g sušených meruněk
30g jablečných křížal
30g rozinek
50g medu
80g sádla
1 bílek (na potření)
50g mandlí

Postup:
Den předem si uvaříme brambory ve slupce, oloupeme je a necháme vychladnout.
Z droždí, cukru a vlažného mléka a lžíce mouky si připravíme kvásek a necháme ho na teplém místě vzejít.
Do velké mísy prosejeme mouku, na jemno nastrouhané brambory, žloutek, vejce, sůl, nakrájené meruňky a křížaly, rozinky propláchnuté horkou vodou, med, vzešlý kvásek a lehce propracujeme. Přidáme rozpuštěné vlažné sádlo a vypracujeme hladké těsto, které nelepí. Doporučuji použít robota, protože tohle míchání už není relax, ale utrpení.
Těsto necháme v míse přikryté utěrkou kynout v teple asi 30 minut, znovu propracujeme a necháme kynout ještě 15 minut.
Vytvarujeme z něj bochánek, který dáme na plech vyložený pečícím papírem a ještě 15 minut necháme kynout. Nakonec ho potřeme bílkem, prostředek nakrojíme do kříže a posypeme sekanými mandlemi.
Pečeme v troubě předehřáté na 200°C asi 10 minut, poté snížíme teplotu na 160°C, mazanec zakryjeme alobalem a dopečeme asi 30 minut. Pokud je potřeba, nakonec alobal sundáme a bochánek necháme ještě zezlátnout.

Přeji krásné Velikonoce, plné povedených experimentů!

Levandulové macarons

2011-04-19T12:39:00.008+02:00

Jak se pozná, že jste blázen do pečení? Na oblečení se vám místo knoflíků začnou objevovat macarons.

Začne to pomalu a nenápadně.

Ale najednou jsou všude.

No dobře, kecám. Ale byla by to celkem sranda, ne?

Loni na Prague Food Festivalu jsem si dala ananasové carpaccio s mascarpone a levandulí a bylo mi jasné, že s levandulí bych to v kuchyni chtěla zkusit. Jenže, kde ji sehnat? Okolo kořenářství U Salvátora se pohybuju zcela mimo jejich otevírací dobu a v takových těch provensálských stáncích je levandule chemicky ošetřená. O víkendu jsem se zkusila zeptat na farmářském trhu na Kubáni a vida! Jestli jsem vás předběhla ve frontě, tak se omlouvám, ale já se vážně chtěla jen zeptat a moc jsem nedoufala.

Ingredience na skořápky (30 kusů):

90g bílků

50g cukru krupice

200g cukru moučka

110g mandlové mouky (jemně mletých mandlí)

pár kapek fialového potravinářského barviva (používám gelové od Wiltonu)

Postup:

Mandlovou mouku s moučkovým cukrem krátce promixujeme ve foodprocessoru a prosejeme přes jemné sítko. Z odleželých (1-4 dny v lednici) bílků a cukru krupice vyšleháme sníh. Do sněhu ve dvou až třech dávkách vmícháme mandle s cukrem, přidáme barvivo. Mícháme, až je hmota hladká. Naplníme jí cukrářský sáček s hladkou rovnou koncovkou (průměr cca 5mm) a na plech vyložený pečícím papírem stříkáme kolečka o velikosti dětského piškotu, děláme mezi nimi rozestupy asi 3cm. Celým plechem několikrát silně praštíme o stůl, čímž se jednak zbavíme vzduchových bublin, které mohou způsobovat praskání skořápek a za druhé tím srovnáme případné nerovnosti na jejich povrchu. Macarons necháme na plechu minimálně 30 minut zaschnout. Troubu si předehřejeme na 140°C a pečeme je 14-16 minut.

Necháme je úplně vychladnout na plechu, potom je můžeme skladovat ve vzduchotěsné (aspoň trochu) nádobě několik dní, než je naplníme.

Jestliže při jakémkoliv pečení platí, že teplota a čas jsou v každé troubě odlišné, tak u macarons to platí dvojnásob. Prostě si vychytejte svoje hodnoty. V minulé troubě jsem pekla na 160°C po dobu 10 minut a macarons byly skvělé. V současné troubě mi za této teploty praskají. Zkoušela jsem z jedné várky těsta péct na dvě různé teploty (125°C a 135°C) a výsledek byl velmi rozdílný. Macarons jsou prostě potvory!

Ingredience na krém:

80g změklého másla

160g cukru moučka

2 lžíce mléka

2 lžičky sušené levandule

Postup:

Změklé máslo šleháme elektrickým mixérem na nejnižší výkon, přidáme cukr, mléko a rozdrcenou levanduli. Zvýšíme otáčky mixéru a šleháme asi pět minut, až je krém hladký a našlehaný. Pomocí cukrářského sáčku naplníme macarons.

Tomuto typu krému se říká americký nebo cukrářský máslový krém (american buttercream, confectioners frosting) a jak je jasné už z ingrediencí, je příšerně, pro mě až nechutně, sladký. Dokonce zanechává hořkou dochuť z přemíry cukru. Doporučuji tedy zvolit nějakou jinou náplň, protože tohle je fakt moc.

Chléb bez hnětení

2011-04-07T15:34:00.000+02:00

Chleba si peču ráda. Baví mě mačkat droždí s cukrem a nakukovat pod utěrku, jestli už vyběhl kvásek. Hnětení těsta si užívám (někdy si představuju, že je to hlava jednoho mého kolegy a dávám mu pěkně na frak). Miluju vůni čerstvého chleba se spoustou kmínu. Někdy se mi ale nic moc dělat nechce. Třeba po hodině posilování. Nebo když jsem prostě jen tak trochu (hodně) líná.
U Cuketky jsem objevila ideální recept pro takové případy. Příjdete z práce, ledabyle smícháte čtyři naprosto běžné suroviny a do rána nemusíte dělat nic. Po probuzení máte plnou mísu nakynutého těsta, které jen tak ležérně párkrát přeložíte, chvilku počkáte, pokusíte se vytvarovat bochník a na chvilku si ještě schrupnete. Nakonec bochník upečete a voilà - krásný a nadýchaný chleba, vhodný například k pozdně snídaňovému oslňování, je tu!

Originál recept je z NY Times, stačí se jednou podívat a máte jasno.

Ingredience:

3 hrnky hladké mouky + na podsypávání

1/4 lžičky instatního droždí (mám odzkoušeno to od Oetkera)

1 a 1/4 lžičky soli

1 a 1/2 hrnku vlažné vody

Navíc budete potřebovat litinový hrnec s pokličkou (třeba takový, jaký máme doma nebo takový, jaký bychom doma chtěli. No dobře, i tenhle by nebyl k zahození, pokud mám nějakého čtenáře, který by mi chtěl udělat radost - mrk, mrk).

Postup:

Jak už jsem naznačila na začátku, tak párat se s tím nebudeme. Do velké mísy nasypeme hladkou mouku, droždí a sůl, přilijeme vodu a lehce promícháme - Cuketka to vyjádřil dost přesně - do konzistence "chuchvalec". Mísu přikryjeme potravinářskou fólií a necháme v pokojové teplotě (cca 21°C) kynout 12 - 18 hodin. Zkoušela jsem 12 i 19 hodin a výsledek se nijak zvlášť nelišil, jen déle nakynutý chleba měl možná o trošku větší oka.

Vykynuté těsto přemístíme na pořádně pomoučněnou plochu, několikrát přeložíme přes sebe a necháme asi čtvrt hodiny odpočinout. Potom vytvarujeme něco jako kouli (moc mi to nejde) a necháme mezi dvěma pomoučněnými utěrkami kynout ještě dvě hodiny.

Půl hodiny před koncem kynutí dáme litinový hrnec i s poklicí (ano prázdný) do trouby, kterou nastavíme na 230°C. Těsto rychle přehodíme do rozpáleného hrnce, přikryjeme poklicí a pečeme asi 30 minut. Poklici sundáme a dopečeme do požadované barvy kůrky ještě asi 15 minut.

Před zakrojením necháme vychladnout (alespoň trochu) a zatím můžeme poslouchat praskání chladnoucí kůrky.

Pro ujasnění postupu doporučuji shlédnout zmíněné video. Já se jdu chystat na ciabattu, protože konzistence tohohle bochníku jí hodně připomíná.

Domácímu chlebu třikrát zdar!

Citrusové dortíky - cupcakes

2011-03-31T14:19:00.001+02:00

S jedním kolegou v práci si občas vyměňujeme sladkosti a tak se stalo, že jsem získala kus naprosto skvělého, vláčného, šťavnatého, měkkého a nadýchaného citrónovo-pomerančového koláče. Jeho dokonalá konzistence byla způsobena tzv. sirupováním. Znamená to, že hotový, ještě horký koláč se na mnoha místech propíchne a polije sirupem, který se do něj krásně vsákne. O sirupování jsem poprvé slyšela teprve nedávno od Hany a moc jsem nevěřila tomu, že to bude dobré. Když jsem se pak cpala tím koláčem od kolegy, bylo jasné, že sirupování je nejen dobré, ale přímo skvělé.

Recept, který jsem vyškemrala u kolegy, jsem si trochu upravila v oblasti cukru a také jsem se rozhodla místo jednoho koláče udělat více malých cupcakes. A abych se nenudila, tak rovnou ve třech variantách. Jo, a kdyby se někomu zdálo, že je to kýč, tak ano, je. Nehorázný. Nevkusný. Barevný. Přeslazený. Ale šíleně dobrý!

Ingredience:
na 12 středních cupcakes, 4 od každé příchutě
200g hladké mouky
2 lžičky prášku do pečiva
150g cukru krupice
4 vejce
150ml zakysané smetany
150ml slunečnicového oleje
---
1 lžička citrónové kůry
1 lžička pomerančové kůry (z červeného pomeranče)
1 lžička limetové kůry
1,5 lžíce citrónové šťávy
1,5 lžíce pomerančové šťávy (z červeného pomeranče)
1.5 lžíce limetové šťávy
---
4 lžíce cukru moučka
1 lžíce citrónové šťávy
1 lžíce pomerančové šťávy (z červeného pomeranče)
1 lžíce limetové šťávy
---
375g krémového sýra Philadelphia (3 balení)
90g cukru moučka
1,5 lžíce citrónové šťávy
1,5 lžíce pomerančové šťávy (z červeného pomeranče)
1.5 lžíce limetové šťávy
žluté a zelené potravinářské barvivo, cukrové zdobení

Aby bylo jasno, tak na celý recept stačí 2 velké citróny, 2-3 limety a 2 velké červené pomeranče.

Postup:
Troubu předehřejeme na 180°C, formu na muffiny si vyložíme papírovými košíčky.
Mouku prosejeme s práškem do pečiva, přidáme cukr a promícháme. V jiné míse promícháme lehce prošlehaná vejce se zakysanou smetanou a olejem. Tekutou směs promícháme se suchou a rozdělíme na tři stejné části. Do jedné vmícháme citrónovou kůru a šťávu, do druhé limetovou a do třetí pomerančovou. Poměrně tekuté těsto rozdělíme do připravené formy a pečeme 30-40 minut dozlatova.
Mezitím si připravíme sirup - budeme ho potřebovat hned, jak se cupcakes dopečou.
Cukr rozdělíme do třech sklenic, do každé přidáme jeden druh citrusové šťávy a promícháme, ař se cukr rozpustí.
Jakmile vytáhneme cupcakes z trouby, propícháme je špejlí (hodně - asi tak 10-15x každý) a ihned polijeme připraveným sirupem´podle druhu. Necháme vychladnout a zatím si můžeme připravit krém.
Každé balení sýra Philadelphia prošleháme s cukrem a vmícháme citrusovou šťávu, do pomerančové veze můžeme dát i dužinu. Citrónový krém obarvíme malým množstvím žlutého barviva, limetkový krém zas barvivem zeleným. Červeno-pomerančový má barvu přirozenou (ač se to nezdá).
Vychladlé cupcakes zdobíme pomocí cukrářského sáčku s širokovu koncovkou podle své fantazie (čti šikovnosti), nakonec posypeme cukrovými ozdobami.

V případě, že by se někomu nechtěly dělat malé dortíky, tak udělá celou dávku z jednoho druhu citrusu a bude péct ve vymazané formě o průměru 20cm po dobu 45-60 minut. Polevu lze vynechat nebo jí použít jen 1/3 množství a slabě potřít vršek koláče.

Slibuju (hlavně sobě), že příště upeču něco decentnějšího a že nebudu zveřejňovat fotku nazelenalých macarons s fialovou náplní (ta zelená měla být modrá grrr...)